Aktuálně
Dne 25.1.2007 (čtvrtek) ve 20:00 nebo ve 20:15 bude na http://tv8montblanc.com/ odvysílána reportáž z letošního ročníku Trophée Grande Odyssée 2007.Na stránkách http://tf1.lci.fr/ je možné shlédnout krátkou reportáž z průběhu závodů.
Radek Havrda vítězem Trophée Grande Odyssée 2007
Český tým Radka Havrdy dosáhl ve dnech 13. - 15. 1. 2007 jedinečného a pro celý český long-distance mushing přelomového výsledku. Na závodě Trophée Grande Odyssée ve francouzské alpské oblasti Haute Maurienne Vanoise zvítězil nad kompletní špičkou Long-Distance musherů kontinentální Evropy.
Průběh letošní zimy je více než komlikovaný, vysoké teploty, špatné sněhové podmínky, zrušení původně plánovaného závodu La Grande Odyssée na 1000 km, na který se Radek Havrda připravoval, přinášel Radku Havrdovi více komplikací, než sportovních radostí.
Po zrušení La Grande Odyssée nám pořadatelé zaslali nabídku k účasti
na zkrácené verzi závodu nazvané Trophée Grande Odyssée 2007 na
220 km. Šestnáct týmů ze šesti evropských zemí se postavilo na start
tohoto náročného závodu alpským terénem s velkým převýšením a vysokou
nadmořskou výškou.
V první noční etapě, v důsledku chyby způsobené nedostatkem zkušeností
v alpském prostředí, sice tým Radka Havrdy rozhodně nezazářil. Ovšem
v následujících dvou etapách již dominuje rozdílem třídy a celkově
získává pro český mushing premiérové vítězství v mezinárodním long-distance
profi závodě.
Věřím, že tento úspěch bude správným impulsem pro přípravu na příští ročník La Grande Odyssée s celým dvoutýdenním programem, 1000 km trati a 25 km převýšení.
15.1. - druhá etapa Bessans - Bessans:
pondělí 15. 1. 2007 byl den rozhodnutí. Budík mám nařízený na 6:00,
ale ráno se budím už v 5:45, Radek už se taky převaluje v posteli
a nemůže spát. Následuje klasický ranní rutinní postup. Vyvenčit
a napojit psy, připravit povinnou výbavu, nasnídat se a před odjezdem
konvoje v 9:00 ještě odjet na naši venčící loučku nechat psy v klidu
proběhnout a ulevit.
Po večerních masážích a kontrole tlapek diskutujeme s Radkem naše
zjištění. Domlouváme se, který pes se bude obouvat (velká chyba,
že jsem si večer nepsal poznámky) a lídrovi Dežánkovi, který je
po včerejšku řádně ztuhlý plánujeme ještě ranní masáž.
Na odjezd konvoje se vracíme v 9:02, což je pro francouze nebývalá
přesnost, a po chvilce čekání vyrážíme ke startu. Jedeme do kopce
do Bessans. Poznámka pro cyklisty: tento kopec směrem na Col d'Iseree
byl na trase Tour de France 2006. Naše auto za studena zrovna moc
netáhne, a tak Mára tam sází jedničku a dvojku a jsme rádi, že se
nahoru vůbec škrábeme. Když jsme se vyhoupli přes prudké stoupání
do horní části údolí, změnily se sněhové podmínky. Vidíme přírodní
sníh pokrývající terén. Na kamenných střechách zdejších domů leží
sníh a všude podél cest jsou nádherné upravené běžecké dálnice.
NO KONEČNĚ těšíme se, že se konečně pojede po dobrém sněhu, jen
škoda, že skluznice už nejsou tak nádherné jako před 48 hodinami...
Start v Bessans probíhá na lyžařském běžeckém stadionu, kde se
den předtím běžel lyžařský maraton s 1500 účastníky. Připadáme si
jak na olympiádě, všude samé nádherné tratě, na tréninku tam bruslí
závodní lyžaři a biatlonisti s flintou na hrbu. No, on Radek to
asi moc nevnímá, ale na skijoringáře jako jsem já to rozhodně, vzhledem
k průběhu letošní zimy, působí.
Na meetingu v 10:30 se dovídáme, že pojdeme dva okruhy o celkové
délce 65-70 km s hromadným startem a cílem zase zde v Bessans (původně
měl být cíl v Lanslebourgu). Z toho nám vyplývá, že se nedostaneme
k GPSkám ani k internetu, abychom mohli dát info domů. Pořadatelé
se sáhodlouze věnují popisu tratí, docela zapomínají na překlad
do angličtiny, takže jediné co si s Radkem z meetingu odnášíme je,
že se jede dále do údolí přes dvě následující vesnice, že jednou
vesnicí se projíždí do kopce hodně úzkým trailem, kde je hodně kamení,
ale dolů se jede po bezpečné trati, takže by to neměl být ve stoupání
problém. Pořadatelé meeting z mého pohledu kapku nezvládli, protože
neseznámili závodníky se dvěma základními informacemi. A sice startovním
časem a startovní procedurou hromadného startu. Vše ještě dodatečně
zjišťuji a už nám nezbývá další čas, takže rychle balíme.
30 minut před plánovaným startem je na trať vypuštěn Emil Innauen (SUI) a jeho handler s druhým týmem, kteří by měli projet celou trať před závodníky a natáhnout pachovou stopu (v rámci jejich tréninku).
Radek chce na startu být úplně vlevo, protože jeden jeho lídr se zajímá o další psy, tak aby běžel úplně podél mantinelu. Proto se snažíme navést náš tým na start jako první. Příjezd na start je na můj vkus komplikovaně organizovaný. Z parkoviště se týmy dostaly doprostřed startovní roviny, pak proti směru trati jely ke startovní čáře, kde se měly otočit a postavit na lajnu. My jsme chtěli stát vlevo, takže jsme běželi ke startovní čáře po opačné straně koridoru s tím, že za startem provedeme plynulý obrat celého týmu a zaparkujeme tak, jak plánujeme, přímo u mantinelu. Pořadatelé náš záměr vůbec nepochopili a mysleli si, že najedeme přímo na místo a otočíme se na fleku..., když jsme však jejich zástup prorazili a plynulým obratem najeli na lajnu tak to konečně pochopili a všechny ostatní týmy už naváděli podle našeho vzoru. Radek startoval s 9 psy. Většina ostatních zapřahá 10-12 psů. J-P Pontieu dává max. povolený počet 12 psů. Najíždí poslední na úplně pravý trail a předvádí něco, co jsem ještě vživotě neviděl: bez pomocníka projel za startovní čáru, dal povel Kam-Hoo a celá dvanáctka se mu bez zamotání perfektně otočila a postavila na startovní čáru. Počet jeho psů Radkovi neříkáme. Komentátor zase vytáčí atmosféru do maxima, 150 psů seřazených na startovním roštu řve a škube za lajny, musheři ještě naposledy jdou obejít své týmy, armáda odtlačuje diváky od bariéry vymezující startovní koridor, helikoptéra s kameramany se zvedla snad jen 20 m nad zem. Zvedá se cedule 60, pak 30, poté je ztažena a odpočítává se 10 .... 5 . 4 . 3 . 2 . 1 . GOOOOOOO !!!!! Všichi vyrazí jako šílení, ve zběsilém úprku, závodníci s jasně slabší výkoností se snad snaží vyhrát sedmdesátku na startu !? nechápu to. Přes 4 týmy od nás startující Daniel Juillaguet překříží trať až k levé bariéře. Mám trochu obavy z případné kolize, ale Radek mazácky drží psy na dečce a nesnaží se za každou cenu vyjet vepředu... uff ulevilo se mi. Náš tým vypadá pod kontrolou a mimo kolize, sice se nerve vpřed, ale to nevadí. Na pravém křídle Jean-Philippe taky nespěchá, ba naopak opouští startovní prostor až jako úplně poslední.
Celý dlouhý had závodníků by se po cca 700 m měl otočit a projet kolem startu ven ze stadionu na trať. Diváci přebíhají na trail za startem, ale tam je tolik tratí, že diváci neví kudy se poběží, a tak stojí prostě všude. Je to něco. Jak do toho vlítnou týmy, tak o kolize nebude nouze. A skutečně, v dáli se objevují první týmy. Tempo je evidentně vysoké a vjíždějí mezi diváky. Najednou zastavují jeden, druhý, třetí,... nejmíň 6 týmů stojí vedle sebe... Pak zase vyráží vpřed, ale prodírají se mezi davem diváků nejméně dvěma traily. Hledám Radka a chvíli mi to trvá. Nakonec ho vidím a jede na správném trailu, což je dobře, protože ve výjezdu ze stadionu se oba právě používané traily rozbočují a jezdce, kteří nejedou správně, bude čekat brodění hlubokým sněhem. Jsem rád, že Radek ke startu přistoupil s přehledem a náležitou "námořnickou rozvahou" a nedělá žádné boty. Kolem mne projíždí na nějákém pátém-šestém místě a stadion opouští už jako čtvrtý.
Máme zhruba dvě hodiny času než závodníci budou projíždět kolem
nás do 2. kola. Beru běžky a jdu se kouknout na trať. Tuhle epizodu
mi letos asi závidí celý český skijoringový svět - přátelé a je
co závidět :-). Já jsem se projel po špičkových tratích, byla to
paráda !!!! sakra proč je to tak daleko... Na trati jsou dva druhy
sněhu, podle světla a stínu a je mi jasné, že na sluníčku (což je
častější případ) moje včerejší máza na Radkových saních asi nepojede.
Sakra abych mu nakonec já nepromazal závod v rozhodující etapu.
Uklidňuju se tím, že aspoň jsem ze skluznic odstranil všechny ty
špony a celkově jsem je zahladil. Radek ví, že má stát spíš na pravé
skluznici, protože je v lepším stavu, ale neočekávám, že to bude
schopen dodržet.
Komentátor u startu dává občas sporadické hlášení o odstupech na
trati. Většinou to zní asi následovně:"bla bla bla bla bla
Radek čeki bla bla bla minits bla bla Jean-Philippe France..."
protože francouštinou ani jeden z nás s Márou nevládneme, tak jenom
víme, že říká něco, co nás zajímá, ale sakra co ??? Zašli jsme ho
požádat aby toto hlášení opakoval i v angličtině (kterou má výbornou)
a dovídáme se, že je Radek 2 minuty před Jean-Philippem a celkově,
že mu tedy ještě 4 minuty scházejí na vítězství v Trophée. Asi po
hodině je Radek 4 minuty před Jean-Philippem. Pak jdu čekat na průjezd
do 2. kola. Stále neprojel Emil a jeho handler, což je mi divné,
ale Emil je nevyzpytatelný a více než práci se psy zatím na tomto
podniku předvádí jen svou mediální exhibici, takže se soustředím
na Radka a čekám jeho průjezd do 2. kola.
Později se od Radka dovídáme: Luboš mi po meetingu k trati řekl
jenom tolik, že se mám držet značek a hlídat si traily, že toho
popsali tolik, že se to nedá přeložit, ale pozor! za jednou vesnicí
se jede do kopce po úzkém kamenitém trailu, kudy se však nebudeme
vracet, takže není důvod se ničeho obávat, jen si dávat pozor na
ty šutry.
Když jsme dojeli právě do tohoto stoupání a už jsme měli vybudovaný
určitý náskok na Jean-Philippa, tak se proti nám v protisměru vyřítil
Emil, zastavil svůj tým a zastavil všechny týmy ve stoupání a začal
rozhazovat rukama, že dál je to nesjízdné a že tudy to nejde, takže
se všichni zase sjeli dokup., Emilovi tam navíc ještě utekl pes
a motal se do spřežení Miguela-Angela (kterému se úvod hodně povedl).
Tak tam všichni stáli a pořvávali po sobě, až přijel Henry Kam (hlavní
organizátor), Emilovi vynadal a závod pustil dál. Takže se na trati
udělal prakticky restart. Vsadím se, že se Emil dolů vracel s otiskem
Henryho rukavice na tváři.
Do druhého kola najíždí jako první Ital Giancarlo Cattaneo, hned za ním jede Radek. Křikne na mne jenom:"Je to strašně rychlý! Je to úplná placka!"Zapínám stopky a měřím odstup na Jean-Philippa. Mezitím ještě projíždí Miguel-Angel. Jean-Philippe projíždí 5:22 po Radkovi. Na zatáčce u mne mu chtějí lídři odbočit už na cíl a až napotřetí se mu daří zatáčku opustit. Takže ztrácí další sekundy. Začínám věřit ve zlatý sen. S Márou rozesíláme SMSky s informacemi o průběhu domů a jdeme k autu. Zanedlouho hlasatel oznamuje, že Radek je nový lídr závodu a právě vede o 1sec absolutně. Posíláme další SMS a odhadujeme, kdy asi budou dojíždět do cíle.
Od tohoto hlášení až do Radkova dojezdu nemáme žádné zprávy z trati. Hlasatel a lidi z GPS týmu šli na oběd, protože je pak čeká dlouhá práce s dojezdy a vyhlašováním výsledků. My si říkáme, že i kdyby to na vítězství nedopadlo, určitě jsme ostudu českému mushingu neudělali. Chystáme se na Radkův dojezd a připravujeme vše potřebné pro psy i Radka. Protože počítáme, že media nám Radka odchytí a budou ho zpovídat, tak si rozdělujeme úlohy. Já se postarám o psy a Mára bude tlumočit Radkovy rozhovory s novináři. Přicházíme k cíli, kde se už řadí další handleři a pořadatelé. Máme pocit, že nás mají rádi. Všichni přicházejí a gratulují nám, což odmítáme s tím, že Radek stále ještě není v cíli. Oni ale tvrdí, že Radek už má dostatečný náskok a že to má pod kontrolou. Nikolas Vanieu se nám svěřuje s obdivem k Radkovu klidnému způsobu závodění: " Radek vystartoval klidně, první hodinu se držel zpátky a pak zařadil jinou rychlost a všem ujel." Samozřejmě, že nám to lichotí, takže začínáme být na měkko. Přichází handler Jeana-Philippa, představí se kdo je a gratuluje nám a Radkovi k vynikajícímu výsledku a perfektně odjetému závodu. Tohle hodnotíme jako hezké sportovní gesto. Taky přejeme Jeanu-Philipovi vše nej a gratulujeme k dobrému závodu. Kameramani se už řadí do cílového koridoru, a tak pouštím Máru, aby se pokusil lovit nějakou tu fotku a vytahuju kameru. Snad se mi taky povede něco natočit.
RADEK JE V CÍLI !!!
Radek dojíždí cílovým koridorem a mává divákům. Poslední potenciální problém by mohl vzniknout, když budou psi míjet místo, kudy ráno najížděli od auta ke startu, ale Radek bez problémů překonává i toto místo, zvukař pouští fanfáru a Radek je v cíli. Chytám lídry a se stále zapnutou kamerou se snažím dokumentovat, jak si jde Radek pochválit každého psa. Profi kameramani si snaží udělat místo, a tak mne odstrkují od psů, když Radek chválí lídry. Padáme si do náruče a radujeme se spolu. Přibíhá i Mára. Jeden z pořadatelů nám dělá naše týmové foto v cíli. Pak se Radek fotí skoro s každým... Dominic s Nicolasem, další a další fotky. Po zhruba pěti minutách konečně můžeme odjet z cíle k autu. Zrovna do cíle dojíždí Giancarlo.
Pak se staráme o psy, Radek se zdraví s každým soupeřem, který
dojel na parkoviště. Dospělí i děti si za ním chodí pro podpisy
(což mu dělá očividné problémy a měl by to na příště trénovat :-).
Závodníci si chodí pro podpisy na startovní čísla. Radek dává několik
rozhovorů, ale není to tak dramatické, jak jsme se obávali.
Veterináři provádí odběry krve psů, kteří běželi s příslibem, že
nám výsledky rozborů zašlou.
Bezprostředně po dojezdu posledního závodníka je zahájeno slavnostní vyhlášení. Po představení všech závodníků za zvuku písničky WE ARE THE CHAMPIONS od legendárních Queenů vystupuje Radek na první stupínek. Každý z medailistů má krátký proslov. Radek si při něm dovolí vyhrožovat, že příští rok nás, Čechů, přijede více :-).
Večer po závodě jsme vyrazili na závěrečnou párty. Každý se s námi
kamarádil, z Radka spadla závodní nervozita, nebo soustředění na
výkon. Radek sklízel jednu pochvalu za druhou. Koupili jsme láhev
místního likéru a tu Radek věnoval jako cenu Fair-Play Pierre-Antoine
Héritierovi za pomoc na trati první etapy.
Radek už nebyl exotický, každý si s ním chtěl povídat a i on sám
se nám hezky rozpovídal, takže jsem tlumočil ostošest. Probírali
jsme s veterináři poznatky z té krve, s Thomassem Hoffmannem checkpointovou
strategii na non-stop longových závodech, s Henry Kamem a Nicolasem
Vanieu budoucnost závodu. Bernard Pepin se nám vyznal z obdivu Radkovy
práce se psy a jeho schopností z nich dostat to, o co je požádá.
Hezký večer završil Mára tanečními kreacemi na parketu klubu, kam
jsme se později přesunuli.
V 0:30 padáme do postele, unaveni a šťastni, z úspěšného závodu.
14.1. - první etapa (část B) Polar Base - Polar Base:
v neděli 14.1.2007 na nás čekala druhá část první etapy. Včerejší
první část se nám nepovedla úplně podle představ, ale dnes se měla
jet dlouhá etapa; a tak jsme věřili, že Radek má šanci chybu napravit.
Vzhledem k Radkovým jazykovým schopnostem jsem měl povoleno zúčastnit
se musher meetingu v 10:00 a překládat mu informace pořadatelů.
Musheři bivakovali nahoře na Polar Base a my jsme se dole starali
o zbývající psy. Přestože jsme vstali ráno v 6:30, tak nahoru jsme
se lanovkou dostali až 10 minut před meetingem. Vzhledem k tomu,
že jsme měli další asistenci zakázánu, tak jsme se rozhodli tento
den věnovat natáčení videa a fotografování. Proto jsme si s sebou
nahoru vzali běžky pro urychlení pohybu po trati.
Na meetingu byli závodníci seznámeni s tratí. Úvodních cca 15 km se musela objet horská pořehrada Lake Mont Cenis a za ní pak závodníci najeli na 18 km dlouhý okruh, který měli absolvovat 3x. Návrat do cíle pak po stejné cestě jako úvod. Celkem tedy 84 km. Sněhové podmínky na okruhu byly velmi dobré. Příjezdová trasa však na tom byla mnohem hůře. V úvodu v oblasti Polar Base bylo sněhu dost, ale po cca 2 km trail pokračoval po silnici, která byla holá a na ní byl na 10 km navezen zhruba 2-3 m široký pás sněhu. Během dne se na tomto pásu stále častěji objevovala další holá místa, kam pořadatelé aspoň naházeli slámu (kterou následně odfoukl vítr, takže zůstala pouze na sněhu :-).
My jsme již věděli, že Radek je na 9 místě po první části a na 1. místo má sekyru 27 minut a 17 minut na 2-3 místo. Domluvili jsme se, že to Radkovi neřekneme, aby se tím nestresoval a jel si svoje na co psi mají a jak to Radek cítí nejlíp, ale jako uvítání na nás Radek vysypal veškeré časové odstupy a komentář, který nebyl příliš optimisticky naladěný. Snažili jsme se mu zdůraznit, že nás čekají další dvě dlouhé etapy, na které tak usilovně trénoval a podle včerejších výkonů ve stoupáních pouze se 6 psy válcoval soupeře s desítkama v týmu, takže má prostor ještě hodně opravit. Nevím, jestli to zabralo,... moc mu do hlavy přes všechnu tu "strst" vidět nebylo... Ale domluvili jsme se, že jestli ucítí u psů pohodu, tak vzadu na okruhu za to vezme a zkusí to rozbalit. Další výhoda byla, že závodníci startovali v pořadí večerního dojezdu na bivak, takže před Radkem startoval jenom "běžec" Daniel J. s číslem 12. a pokud ho Radek předjede, má trail volný a psi nebudou rušeni dalšími týmy.
K dění na bivakovišti:
Nahoru na Polar Base vyjela spousta diváků. Prostor pro bivak byl
oddělen páskou a kolem něj stála hradba diváků. Děti postávající
kolem bivaku tu a tam vykřikly: " Nikola Vanijé..." (asi
nejznámnější frantík jezdící se psy...) Známí ostřílení závodníci
zvučných jmen jako Thomas Hoffmann, J-P Pontieu, M-A Martinez rozdávali
podpisy a interwiew. Radek kromě exotického vzezření, díky včerejšímu
výkonu a jazykové nevybavenosti přestal být pro média zajímavý a
mohl se aspoň v klidu starat o psy a připravovat na start. Psi po
včerejší etapě vypadali v pohodě, odpočatí a tešili se na trať.
Těsně před startem nám pořadatelé oznámili, že handleři smí pomáhat
s naváděním na start. Asi proto, že diváků bylo opravdu hodně, a
tak startovní koridor zajišťovali vojáci a pořadatelé, a pro pomoc
týmům již chyběli lidé. Máru jsme pustili na trať fotit a Radek
řekl, že chce raději pomoci se startem, než abych ho točil. Najednou
to šlo ráz na ráz. Sundat oblečky, nabalit saně, obout botičky (dnes
již jenom na ty tlapy, kde k tomu byly zdravotní důvody), shrnout
slámu na jednu kopu a už jsme se řadili na start. Vše šlo tak nějak
automaticky, Radek a jeho tým za sebou mají dost dlouhou přípravu,
takže se jednalo o dost rutinní postupy. Na startu si Radek ještě
obešel tým - popřál jsem mu hodně štěstí a vymáčkl ze sebe nějaké
last-minute moudro, co jsem si myslel, že by ho mohlo motivovat
(pochybuju že si ho pamatuje) 5 . 4 . 3 . 2 . 1 . GO za fandění
okolostojících fandů (a spousty českých) Radek vyráží na trať. Přesouvám
se na maličkou vlnku poblíž startu, abych měl lepší výhled a pozoruju
tým.
Pohyb je dobrý, na žádném psovi není vidět nějaká ztuhlost. Všichni
pracují uvolněně a efektivně, lehce a přitom velmi svižně. Opravdu
krásný pohled. Po nějaké 1:30 minutě mi mizí za horizontem. Honem
beru kameru do ruky a točím několik dalších startů. Skočím na běžky
a mažu dál na trail, kam ještě před startem vyrazil Mára. Cestou
ještě několikrát zastavuju a točím poslední týmy. Máru jsem dojel
asi 4-5 km od startu. Trail vedl po silnici a na proužku sněhu se
dá běžkama jet. Na skijoring to sice není, ale bez psů jsem schopen
nejhorší místa projít krokem, nebo objet vystupující kameny. Přemýšlíme,
jak se tu asi jede na saních. Pokud se psi drží sněhu, tak je to
bez problémů, pokud né - tak na zítra už nebude co mazat :-). Všechny
projíždějící týmy ale nemají problémy s tím, že by se psi snažili
běžet po asfaltu, tak věříme že i Radek tuhle část zvládl.
Chtěl jsem stihnou Radka jak projíždí z prvního na druhý okruh,
a tak Márovi ujíždím a snažím se jet na běžkách svižně (je to letos
moje teprve 3 jízda na lyžích, tak si to náležitě užívám). Je horko,
že mám na sobě jenom jedno tenké triko s DL rukávem a i tak se pořádně
potím.
Když jsem dorazil na otočku okruhu, dostávám od kontroly zprávu,
že si Radek vede skvěle. Na okruhy najížděl jako první 2 minuty
před Danielem.
Radek později úvod komentoval takto: Daniela jsem dojel chvilku
po startu, ale jelo se hlavně z kopce dolů, a tak jsem nespěchal,
nechal psy běžet za ním a hlídal na dečce rychlost. Až jsme se odstali
pod hráz přehrady a začali stoupat k okruhu, tak jsem ho předejel
a zmizel mu. On sice běhal vše co se dalo, ale jeho psi na mne nereagovali.
Dobrý signál výkonu týmu.
Asi po 15 minutách dojížděl Radek na otočku a vyrazil do 2. kola. Stihli jsme na sebe jenom křiknout, že to jde dobře, já mu nahlásil, že soupeřům ujíždí a Radek žádal o připravenou vodu při průjezdu do dalšího kola. Šel jsem za veterinářem dohodnout tu vodu. Bylo mi sděleno, že vodu mají připravenou, ale že veškerou obsluhu musí musher zvládnout sám, takže musí použít vlastní misky a obsloužit svůj tým. Jelikož jsem potřeboval vyrazit zpět k cíli a ještě před Radkovým dojezdem sjet lanovkou dolů na venčení, musel jsem vyřešit Radkův jazykový problém, a tak jsem veterináři do jeho papírů napsal češtinou vzkaz "musíš použít vlastní misky" a vyrazil jsem k cíli. Viděl jsem pouze dva týmy. Daniel st.č. 12 (start 2min před Radkem) projel otočkou 10 min po Radkovi a st.č.20 Jean-Philipe Pontieu (start 4min po Radkovi) projíždí 11 minut za Radkem. To znamená, že Radek na včerejšího vítěze dělá 7 minut. Na otočku se prijíždělo obousměrným trailem, takže i musheři byli schopni usoudit, jak jim to jde.
Beru běžky a spěchám k cíli. Honem na lanovku a vyvenčit pejsky ve vleku. Na mobilu mám SMSky z domova, že oficiální web zase nejede a všichni doma jsou zvědavi co se děje. Přeběhl jsem do centra kouknout se na GPS mapu pohybu závodníků na trati. Radek by podle mých hodinek měl být někde v polovině třetího okruhu, takže plánuju, že dám informace našim manželkám a stihnu Radka v cíli. Když jsem došel k GPSkám, tak Radek už byl na objezdu přehrady. Nikde za ním nikdo, č.20, které nás jediné reálně zajímalo, právě končilo okruh a vyráželo na dojezd. Pořadatelé mne zpovídají jakto, že jede Radek dneska tak rychle, když včera jel pomalu. Vysvětluju, že včera jel taky rychle, ale prostě udělal chybu, způsobenou nedostatkem zkušeností z alpských závodů a že se z ní snaží poučit. Pořadatelé mi řekli, že se Radek učí hodně rychle :-). Než jsem přes skype dal vědět holkám co se děje, tak Radek byl nějakých 3-5 km před cílem, a tak běžím na lanovku a nejraději bych tam letěl letadlem. Jsem nervozní, nadšený a plný emocí. Moc jsem si jízdu neužil, přestože se mnou jedoucí frantík lyžař si chtěl procvičit svou angličtinu. Strašně nerad bych Radka propásl, ale když on se na těch GPSkách pohyboval tak rychle... Z lanovky běžím k cíli, probíhám kolem všech expozicí a atrakc,í které FR armáda předvádí veřejnosti, a dobíhám na bivakoviště, kde je už zaparkovaný Radkův tým a Radek děkuje svým psů. Padáme si do náruče a Radek říká, že je na psy tak hrdý, že by nejraději brečel. Požádal jsem pořadatele zda můžeme asistovat musherovi, ti nejprve nesouhlasí, ale nakonec svolují, protože přijíždí francouzský tým, který vzdal po jednom kole a potřebuje postarat se o psy. Dominic Grandjean (jeden z trojice hlavních pořadatelů) nám přišel oznámit, že se rozhodli zrušit třetí kolo a Radka a všechny další závodníky po druhém kole poslali do cíle kvůli horku na sluníčku. Radek za svůj tým poděkoval, že to taky považuje za správné rozhodnutí a popisuje m,i že trať i tak byla pořádně poblitá, když ji projížděl ve druhém kole. (aspoň chápu proč jsem to nemohl stihnout). Kontrolujeme hodinky a počítáme, kolik potřebujeme na jaké pořadí v celkových výsledcích. Pejsci mají nějaké 2:30 hod čas na odpočinek, než budou odjíždět z Polar Base už bez měření času na ceremoniální finiš do Lanslevillardu, kde zároveň bydlíme. Přijíždí Mára, všichni tři se na sebe připitoměle hihňáme, máme radost hlavně za Radka. Víme, že to bude dobré, ale jak??? JP. Pontieu přijíždí do cíle jako další tým. Podle hodinek to vypadá, že celých 27 minut na něj Radek najet nestihl, ale začínáme věřit ve 2. místo po dnešku. Mára bere Radka do polní vojenské "restaurace" na čaj a já zůstávám u psů. Všem jsme nahrnuli hodně slámy a oni okamžitě ulehli a odpočívají. Mazlím se s každým zvlášť. Běželi 3:50 hod a je to na nich vidět. Jsou unaveni, ale nevypadají nijak zničeně. Pak dojíždí celá řada týmů v krátkém intervalu. Časoměřiči mě ochotně nechávají nahlédnout do svých zápisů, a tak zjišťujeme že Radkovi na první místo bude po dnešku chybět zhruba 6 minut a třetímu že dává více než 10 minut. Přemýšlíme, jak to udělat při jsezdu dolů. Za ty dva dny jsme se už naučili, že pořadatelé jsou schopni nás pustit do různých krkolomných tratí a pro zítřek rozhodně nepotřebujeme si nějakého psa zranit. Proto volíme českou variantu "Ledovka". S Radkem pojede na běžkách Mára jako asistent pro případ nějakých komplikací a od Radka se odpojí až před cílem, aby průjezd cílem byl klasický.
Loučím se s klukama a jedu lanovkou dolů. V centrále dávám zprávy domů jak se nám daří a jedu autem se zbytkem psů do Lanslevillardu. V Lansllevillardu je ze sněhu, na kterém se včera startovalo v Lanslebourgu, navezen a upraven dojezd a parkoviště pro odpřahání psů za cílem. Scházejí se diváci a speaker to zase rozjíždí ve velkém stylu. Procvičuje s diváky skandování, vyvolávání jmen musherů a mexické vlny. Hezky si je uvádí do varu. Sotva stihnu vyvenčit psy a připravit krmení, už slyším, jak křičí Rrrradek Čeki - s kamerou dobíhám k cíli a ze zatáčky vyjíždí čelovka. Všude se tlačí lidi. Cílový prostor a odchozí koridor není vymezen, takže lovím lídry, rozhodčí skočili Radkovi na saně a něco se tam dohadují. Já ale nemůžu opustit psy mezi tím davem, a tak to nechávám na Radkovi. Za chvíli nám dovolují jet odpřáhnout. Prokřičel jsem nám cestu davem, zřejmě také díky dalším handlerům čekajícím na své týmy, a odvádíme psy k autu. Jsme tu první, navíc dnešek je Radkův den a tak je spousta rukou ochotných nám pomoci s odváděním psů k autu. Za chvíli přijíždí Jean-Philipe, ale teď už se nejede na čas, takže jediné, co nás zajímá, je honem nakrmit a nechat odpočívat psy. Asi za 5 minut začínají diváci zase skandovat a slyšíme Czech Team. Pak k nám přichází Mára a vypráví, jak si užil i on svou chvilku slávy, když na běžkách dojížděl do cíle. Komentátor totiž vybudil dav k dalšímu skandování, když se Márova čelovka vyhoupla ze zatáčky. Nejprve však lidé ztichli když zjistili že jde o lyžaře, ale komentátor poznal naši národní vestu, a tak okamžitě reagoval a Márův dojezd doplnil komentářem.
Další program je klasický - nakrmit psy a nechat je odpočívat. Konvoj ráno bude odjíždět někdy kolem 9 hodin, takže bereme saně k pokoji. Mára vaří pro všechny tři večeři tak, abychom Radka co nejdříve narvali do postele. Radka vyháníme do sprchy a já se ujímám nelehkého úkolu připravit saně tak, aby zítra klouzaly. Na včera ráno ještě panensky hladkých skluznicích se nyní na mne šklebí vrásčitý povrch. No, v devadesátých létech bych na českých závodech našel horší kousky i mezi medailisty ve sprintu, ale dnes se píše rok 2007 a my jedeme do bitvy o vítězství na Trophée Grande Odyssée, takže si s tím snažím pohrát. Dávám modré Toko LF pro velký mráz, protože předpokládám, že bude trať zase zmrzlá a ledová. S výsledkem nejsem úplně spokojen, ale je to rozhodně pokrok proti stavu na dojezdu. Mára dodělal večeři a připravuje na notebooku fotky pro web. Společně chvilku sedíme v kuchyni a hodnotíme dnešní den. Radek s náma řeší, jestli se na něj nebudou soupeři zlobit, když je porazí. Takové starosti bych fakt chtěl mít... Při psychoanalýze se ho snažíme přesvědčit, že on se přece taky nezlobí na soupeře kteří ho porazí v závodě a že když závodník nastupuje na start, tak počítá s tím, že někdo vyhrát musí, ale na Radka to moc nepůsobí. Radek projevil přání ještě zajet do centrály k internetu a pokecat s Evou, tak balím notebook a necháváme na pokoji Máru, který má za úkol roztřídit a dát sušit použité botičky a dotáhnout na saních gumu, zajišťující dobržďovací dečku ve svislé poloze.
Je 22:00 hodin a v centrále je tma. Snad aspoň nechali zapnutou techniku uvnitř, a tak na kamennou zídku na náměstí v Lanslebourgu vybalíme notebook a bezdrátově se připojujeme do sítě v zamčené centrále. Kdyby nás někdo pozoroval, asi by nechápal, co tam ti blázni dělají. Radek kecá s Evou a já souběžně nahrávám alespoň Márovy fotky z dnešního dne. Cestou zpět zastavujeme na naší venčící loučce a pouštíme psy vyběhat a vyvenčit. Většina psů kulhá, pohled na ně není vůbec hezký. Radek škrtá v seznamu potenciálních členů zítřejšího týmu jednoho psa za druhým. Když si pustíme druhou skupinu, tak zjišťujeme, že kulhají i psi, kteří vůbec neběželi.... chvilku nechápeme, ale pak je to jasné. Tráva, po které necháváme psy vyvenčit, zmrzla, a tak oni vlastně běhají po strništi. Ufff, to se nám ulevilo. Balíme psy a jedeme domů. Radkovi ordinuju spánek, čemuž se vůbec nebrání, protože toho má za ty dva dny až nad hlavu, ale nám Radek nařizuje masáže psů a kontrolu a ošetření všech tlapek. Vytahuju Máru ze sprchy zrovna když se natahoval po kohoutku. Radek si vráží do uší špunty, abychom ho nerušili. Bereme s sebou lahvinku kalvadosu (naše poslední) a jdeme ven. Mára jako vystudovaná rehabilitační sestra se ujímá masáží a já kontroluju tlapky (na příště je třeby chodit se zápisníkem a psát si zjištěný stav u každého psa), makáme poctivě na všech osmi psech, povídáme si o dnešku a plánujeme zítřek. I když jsme nevyspaní a utahaní, tak nám to jde celkem v pohodě. U vedlejších aut se děje něco podobného. Většina týmů ještě také pracuje se psy. Většinou i s musherem. Jsme rádi, že nam už Radek spí. Končíme kolem 0:30 a jdeme k našemu pokoji. Cestou potkáváme skupinku tří pořadatelů Alex FR pořadatel, pak pořadatel Američan z Kalifornie a mladý fotograf Francouz, kteří se vracejí z párty pro pořadatele. Ukazujeme naši láhev, která mezi námi okamžitě začíná kroužit, a nejméně hodinu utužujeme mezinárodní vztahy. Asi po hodině vřelé diskuse naši společnící utíkají před dalšími koly a my vítězně odcházíme na pokoj. Je 1:40 ráno, Radek spokojeně spí a my se konečně ukládáme do postelí.
13.1. - Čekání na start:
dnes v sobotu 13.1. jsme se konečně měli dočkat začátku závodu.
Oficiální program byl 10:00 mushermeeting, 11:30 tiskovka se všemi
závodníky a v 16:30 start. Náš plán byl následující. 6:00 budíček,
vyvenčit a napojit psy, pak bude Luboš mazat saně a Radek s Márou
připravovat povinnou výbavu a potom společně přesun na musher meeting.
Cestou zastavit na louce mezi vesnicemi (kterou jsme si včera vyhlídli)
a nechat psy proběhnout navolno aby se dobře vyvenčili.
Bohužel, pořadatel posunul musher meeting o půlhodinu na 9:30 a
tak z plánovaných 3 vrstev vosku jsem měl teprve zažehlenu 2 vrstvu
a museli jsme co nejrychleji vyrazit. K podmínkám - sníh je tady
mimořádně ostrý ledově přemrzlý ráno bylo -1 C a ůdolí je hodně
úzké a ostře zařezané mezi horami, takže sluníčko na severní svahy
údolí, kde vede trať téměř nesvítí. Plánované venčení bychom nestihli
a tak naskakujeme do auta pořadatelů a necháváme Máru u psů v místě
ubytování a jedeme na meeting.
Meeting byl mimořádně dlouhý - jednak proto, že probíhal ve FR a
EN jazicích, ale taky proto, že pořadatel detailně popisoval pravidla,
povinou výbavu, chování na bivaku a neskutečně dlouhý výklad podrobností
trati co na jezdce čeká.
V jeden moment mi Radek řekl, že jestli půl hodiny popisují první
tři kilometry, tak jak chtějí pořadat long-distance závod? Opravdu
dlouhý výklad.
Potom následovala tiskovka, kdy se naštěstí Radka nikdo na nic neptal, protože jak jsme zde zjistili Radek umí úplně fantasticky a bez nějakého přízvuku jak v jeho angličtině, nebo francouzštině mlčet. Fakt je v tom hodně dobrý :-)
Tiskovka skončila a my jsme ještě honem před přesunem na základnu vyrazili na úvodní problematickou část trati. Pořadatelé nám řekli, že jde o problémový cca 200m dlouhý ledový úsek bez zatáček, ale to co jsme na trati našli nám vyrazilo dech. Trať byla holý led. Totální sklínka ze které navíc jako bonus čouhaly ostré šutry. V nekterých místech nebyl dokonce ani ten led, ale pouze hlína - viz toto foto
Z Radka padaly výrazy, které slovník kérkonošské češtiny rozhodně
nezná, převážně se věnoval anatomii ženského těla, ovšem nám všem
bylo jasné že stojíme před rozhodnutím JET ČI NEJET ? Radek byl
naštěstí soudný a preferoval své zdraví a pohodu svých psů před
tím, co už do tohoto závodu investoval a jak daleko cestoval. Problém
byl navíc v tom, že se tímto úsekem mělo projíždět 2x. Nejprve po
startu směrem vzhůru a po cca 20 km pak dolů z kopce. Navíc nešlo
o 200m, ale o více než 1 km dokonce s úplnými vracečkami na ledu.
Shodli jsme se, že je to těžko sjízdné i jen se 6 psy.
Každopádně jsme se dohodli, že odstoupit můžeme kdykoli i třeba
jen 5 minut před startem. Proto jsme pokračovali dále podle plánu
v přípravách na etapu. Byli jsme spíše přesvědčeni, že nemá cenu
se poštět do žádných velkých rizik a tak že raději nepojedeme. Přípravy
ale rozhodně nebyly tak intenzivní jako by měl Radek závodit a tak
jsme museli Radka nutit aby neco snědl a aby si vzal vše co je předepsáno.
Na druhou stranu to teď zpětně hodnotíme, jako pozitivní stav. Radek
se uklidnil a byl si vědom toho, že to jet nemusí. Dosavadní nervozita,
kterou jsme na něm pozorovali opadla.
S dalšími mushery a s organizátory jsme několikrát diskutovali stav
a rizika,která jsou na trati a jako nejpřijatelnější nám přišla
varianta pouze odstartovat a po nějakých 500 m trati odbočit zpět
k autu, což bylo naše vstřícné gesto vůči obětavým organizátorům.
Emil Inauen stáhl ze závodu své dva týmy.
Pořadatelé se nás neustále snažili přesvědčit, že trať je možné
projet a že ji jěště projíždí rolba aby led rozbila.
Radek dostal několik nabídek:
- odstartovat, hodinu počkat u auta a pak vyjet na bivak, aby mohl absolvovat další etapy alespoň mimo soutěž
- odstartovat se 6 psy na osmičkových lajnách a po 20 km mu můžeme připřáhnout další dva psy pro výjezd na bivak a pro nedělní etapu.
- jet problematickou pasáž s dalším člověkem na saních.
Bylo zhruba 70 minut do startu a tak jsme rychle vyslali na trať
máru, aby šel zkontrolovat jak se změníla a dál jsme pohračovali
v přípravách na závod. Obdrželi jsme GPS krabičku, kterou nám komisaři
umístili do saní a na tělo jsme Radkovi připevnili ARVA - přístroj
pro vyhledávání obětí lavin. Taky povinná výbava. Vzhledem k tomu,
že jsme stále počítali, že jedeme jenom 500m tak nám tyto úkony
připadaly hodně zbytečné.
Mára se vrátil 40 minut před startem z trati a ukazoval nám fotky
aktuálního stavu. Trať se po několikerém průjezdu rolby opravdu
zlepšila, ale stále byla docela nebezpečná.
Zhruba 30 minut před startem se radek rozhodl, že to skusí se 6
psy a potom mu dva psy připřáhneme. Pak už to šlo ráz na ráz. Postroje,
všem psům botičky, zapřáhnout a na start.
13.1. první etapa Lanslebourg - Polar Base
start byl ohromná show. Navezený sníh na silnici v centru města,
tisíce diváků vyhecovaných fantastickým komentářem hlasatele. Vyvolávání
jmen, skandované potlesky, muzika hrála břinkala atd atd... Opravdu
pořadatelsky velmi dobře zvládnutá organizace.
Naše domluva byla odstartovat Radka a jít čekat, pokud se ještě
během prvních dvou zatáček rozhodne, že do toho nejde.
Radkův tým na startu vypadal skvěle. Na to že jsme měli pouze 6
psů byl plný energie, ale poměrně ukázněný a připravený. I na Radkovi
bylo patrné že je rozhodnutý jet, že to zvládne, chce to zvládnout
a věří si. Konečně to byl on. Už nebylo všechno v prd...i jako poslední
dny říkal. Už tu byl byl on, jeho psy a trať. Věděl, že to je TO
proč sem přijel!!!
Radek za řevu davu vystartoval a my jsme šli podle plánu čekat,
zda pojede k autu. Už jsme ale vůbec nepočítali, že by se tak stalo.
Proto jsme šli proti směru jeho případného dojezdu a pozorovali
další týmy. Radek už byl pryč - ŠEL DO TOHO. Mára fotil fotky dalších
spřežení a po startu posledního závodníka jsme se přesunuli do řídícího
střediska pozorovat pohyb závodníků po mapě vysílaný z GPS zařízení
v saních. Radek jel skvěle. Do kopce byl evidentně nejrychlejší,
ale z kopců ztrácel. Po průjezdu prvním ze dvou okruhů jsme si ho
změřili na zhruba 3 místě poměrně vyrovnaně se 2 pořadím. Opticky
to však vypadalo, že Radek vede s velkým náskokem, protože startoval
jako první. Takže nás pořadatelé poplacávali po ramenou a ukazovali
zdvižené palce. Taky diváci si stále říkali - Tšeki. Když se Radek
dostal do poloviny druhého okruhu šli jsme k autu připravit psy
pro připřahání.
GPS systém - stav v polovině 1. okruhu
Radek je č.6
Radek dojel na připřahání už za tmy. Na dotaz jak to jde, říkal,
že se to dá, čemuž jsme rozuměli že je spokojen. Působil jistě a
s přehledem a po chvilce nám opět zmizel. Musel znovu projet startem,
takže se ve s ním vesnicí nesla mexická vlna a potom začal stoupat
do cíle na Polar Base. Na odbočku do kopce jsme stihli přeběhnout
a márovi se podařila alespoň jedna fotka Radka z trati. Radkovi
psi sice né úplně jistě, ale přesto odbočili do závěrečného stoupání.
Následující závodník odbočil ůplně s přehledem, ale po cca 50 m
mu lídři odbočili z trailu a skočili i s celým týmem dolů ze břehu
(cca 7m vysokého) naštěstí jsme stihli k týmu doběhnout a tak jsme
ho s Márou chytili počkali na mushera a otočili zpátky na trať.
Rozhodně to však nebyl příjemný zážitek.
Další krok bylo stihnout dojezd nahoře na Polar Base (zimní polní
vojenská základna FR armády ve 2200m) kam jsme se měli dostat lanovkou.
Ještě jsme vyvenčili psy, kteří zůstali s námi a najednou Márovi
volá Radek, že jede sjezdovkou nahoru předjelo ho spřežení a potom
kolem něj zase projelo dolů, ovšem bez mushera a on že teď neumí
dostat psy vzhůru, takže čeká na další tým a pokusí se za ním chytit.
Radek neměl šanci zachytit ono ztracené zpřežení a tak jsme to šli
honem nahlásit pořadatelům a vyjeli lanovkou nahoru.
Polar Base je od lanovky vzdálená jen několik set metrů. Umístěná
v sedle mezi skalnatými vrcholky zdejších alpských velikánů. Jak
se s námi zhoupla lanovka a začala stoupat vzhůru začali jsme cítit
úplně teplý vzduch. Obloha jasná, krásně svítily hvězdy a po dlouhé
době taky bezvětří. Zkrátka ideální podmínky na zimní bivak. Oba
jsme se shodli, že ho Radkovi závidíme, že bude mít nádherný zážitek.
Radek dorazil do cíle jako druhý. Před ním dojel musher kterému
jsme chytali psy a jehož spřežení viděl Radek jak se řítí ze sjezdovky
bez jezdce. Za Radkem pak začali dojíždět závodníci v poměrně rychlém
sledu. Handleři nesmí na bivaku pomáhat musherovi a to ani slovně,
ale pořadatelé potřebovali s Radkem mluvit, takže jsme při překládání
stihli prohodit pár slov.
V nejproblematičtější části - velmi prudké sjezdovce Radkovi psi
nedokázali utáhnout saně a celé spřežení klouzado pozadu dolů. Radek
se asi 5x pokusil ten kopec vyjet ale ani když pomáhal lídrům táhnout
lajny tak nedokázal kopec vyjít. Pak si všiml že spřežení, která
ho předjíždí nemají botičky a začal vyzouvat psy. když měl první
4 psy vyzuté, tak projíždějící musher mu pomohl - přicvakl Radkovy
lídry k jeho saním a táhl pěšky své lídry. Radek vzadu u svých saní
kontroloval obě spřežení dohromady. Za sjezdovkou se Radek zase
rozjel a do cíle ještě předjel několik spřežení.
Atmosféra na bivaku je nádherná. Parádní počasí, klid a krásné prostředí.
Bylo zajímavé pozorovat zkušenosti a počínání jednotlivých musherů.
Nejvíce mne zaujal Tomas HofFmann (D). Po zastavení šel pro slámu
a jeho psi okamžitě lehli a spali. Je vidět, že jde o zkušené mazáky
z Finnmarkslopetu. Krátce jsme spolu mluvili - jeho lídr má 10 let.
Nejmladší pes v týmu 4 roky jinak většinou 6 letí psi. Pak si se
slovy "I need music" vrazil do uší MP3 přehrávač a začal
chystat krmení. Radek nejprve kolem saní rozložil změť igelitek
a hned začal vařit vodu. Potom dal psům slámu a oblečky a připravoval
krmení. Radek měl po Thomasovi asi jako druhý psy v klidu a odpočinku.
Doba pobytu handleru na bivaku byla omezená a tak jsme se vydali
zase do údolí postarat se o zbývající psy. Výsledky etapy nejsou
známy, ale sobotní a nedělní etapa se počítá dohromady jako jedna.
Takže zítra (tedy spíš už dneska) bude Radek startovat jako druhý
(v pořadí dojezdu na bivak), předpokládám v 11:32.
Je 1:30 ráno a já pro dnešek končím. Luboš
Zahájení:
po dopolední přejímce psů, ubytování a nezbytných formalitách nás v pátek večer čekalo slavnostní zahájení. Předem nás pořadatelé upozorňovali, že v 18 hodin musíme být na místě. Bohužel nám tento čas úplně nevyhovoval s načasováním venčení po krmení psů a tak jsme se rozhodli jet do vedlejší vesnice na zahájení autem včetně psů.
Když jsme dojeli na místo, zjistili jsme, že na silnici po které jsme dopoledne přijížděli je již navezeno cca 30 cm sněhu s nádhernou úpravou rolbou pro zítřejší start. V 18 hodin sice ceremoniál zdaleka nezačal, ale ještě se připravovalo pódium, avšak v 18:30 byla celá akce zahájena. Nejprve noční seskok parašutisty s francouzskou vlajkou, pak proslovy VIP osob a potom představování jednotlivých mašerů na pódiu uprostřed náměstí. Uprostřed přihlížejícího davu jsme se setkali se skupinkou českých turistů ve kterých jsme si díky degustaci slivovice z pohohotovstní lahve zajistili věrné fanoušky pro následující dny. Celý ceremoniál provázený výborným komentářem charismatického mluvčího byl zakončen sjezdem průvody lyžařů s pochodněmi a ohňostrojem.
Po této veřejné části jsme se přesunuli do střediska závodu, kde večer pokračoval při rádoby švédských stolech a francouzských vínech družnými diskusemi závodníků. Součástí večera bylo i losování startovních čísel. Vždy jeden organizátor, nebo VIP host vystoupil na podium spolu s jedním musherem a vylosoval mu jeho startovní číslo. Radkovi Nicolas Vanieu vytáhl číslo 1, které, jak doufáme se pro tento závod stane Radkovi osudným :-).
Přes na první pohled bezstarostnou zábavu byly v rozhovorech s ostatními mushery zřetelně poznat obavy z bezpečnosti trati, což samozřejmě Radkovi na optimismu nepřidalo. Diskutovali jsme tedy i s pořadateli. Na zítřejším mushem meetingu se pravděpodobně bude diskutovat o počtu psů v týmu a Radek si také vyslechl popis trailu a jeho největších záludností. největší problém je bohužel stejný jako všude - nedostatek sněhu a tady navíc ješte kombinovaný buď s holým ledem ve spodních partiích, nebo je sníh totálně vyfoukaný na holou zev v horních partiích. Předpověď na sobotu je +10 C ve výšce 2000 mnm.
Uvažujeme, že do první etapy nastoupíme s 8 psy ve spřežení. Bude se jednat o cca 35 km noční etapy s převážnou jízdou do kopce s cílem na bivaku na polární základně francouzské armády. Z bivaku by potom měli závodníci v neděli starovat na cca 90 km etapu v horních partiích masivu Mont Cenis. Trail je postaven na 15 km přístupové cesty k 20 km okruhu, který by měli jezdci absolvovat 3x a pak zase 15 km návrat ke startu. Tam se časomíra zastaví, ale závodníci budou muset sjet dolů do údolí. Na sjezd si můžou odpřáhnout psy a jet pomalu jen na míru bezpečnosti celého týmu a na závěr by měli dojíždět vesnicí zase s kompletním spřežením jako show pro diváky.
Technická poznámka k průběhu závodu. Údajně by na webu www.grandeodyssee.com mělo být on-line zobrazení polohy musherů, na trati. Takže Radka můžete takto sledovat i vy. Pokusíme se na bivak zajet podívat a ulovit nějaké fotky, ale byli jsme upozorněni, že s musherem nesmíme ani mluvit. Uvidíme jaké budou podmínky. Zatím čau, Radek už spí a my s Márou jsme už taky zralí do postele.
Cesta a přejímka:
Ahoj, hlásíme se z Francie. Pro miláčky map a přesných poloh dodávám, že se právě nacházíme v údolí Haute Mauriene Vanoise ve vesnici Val Cenis - Lanslevillard, ale postupně:
Naše výprava humi Odyssea 2007 vyrazila
ve středu večer z Krkonošské obce Vlčice na cestu.
Složení výpravy: musher Radek HAVRDA, dva pomocníci
Marek Bárta a Luboš Seidl, 12 psů radkova týmu a lubošovi dva ohaři.
Auto VW Transporter s vlekem na psy a na střeše klasický lyžařský
box naložený masem.
Těsně před odjezdem jsme ještě obdrželi mail od pořadatelů, že závod se určitě pojede a že po zrušení velké La Grande Odyssée se na pořadatele obrátilo mnoho partnerů s tím jak důležitý pro ně závod je a jaká škoda, že je závod zrušen, takže se na nás pořadatelé velmi těší.
Vzhledem k tomu, že převážíme pomerně hodně masa volili jsme raději cestu mimo Švýcarské území, abychom se vyhli zbytečným problémům na hranicích a cestovali pouze po území států EU.
Cesta ubíhala poměrně dobře, porotože zima je tak špatná, že sníh
není ani na sjezdovkách natož na cestě. Všichni tři jsme řidiči,
takže zatímco jeden řídil další dva spali. K navigaci jsme si jednak
vyjeli itinerář z viamichelin.com a taky jsme používali GPS navigaci
Garmin, takže jako správní hračičkové jsme se navigací docela bavili.
Jeli jsme non-stop zhruba 1300 km (samozřejmě s nutnými přestávkami
na venčení a tankování) až k Italsko-Francouzským hranicím u Bardoneccie
(dějiště loňské zimní olympiády) kde jsme na prázdném obrovském
parkovišti pro kamiony zastavili a přenocovali v autě.
Bohužel máme i několik špatných zpráv:
- ve vleku se nám kousli dva psi Dayle má prokousnutou pravou přední nohu, ten si nezazávodí a Chilky má prokousnutou pravou tvář - výrazný otok a viditelná rána pod okem
- na bivaku si navíc bolestivě zranila levou přední nohu Ohý. pravděpodobně při vyskakování z boxu, nebo při venčení při přeskočení zídky u které jsme parkovali. Taky nebude závodit.
- Radkův stav taky není úplně ideální - bolí ho v krku a zobe antibiotika. (tzn. jeho pivo musí vypít handleři :-) a vůbec jinak pořád brblá.
V pátek dopoledne jsme jeli zbývajících necelých 100 km a dorazili na místo.
Sněhové podmínky jsou i zde (cca 1800 mnm) bídné. Údolí se zelená, a svěhová pokrývka rozhodně nemůže být klasifikována jako souvislá. Radek má docela strach jet na úplně nových kloubových saních první jízdu po nějakém riskantním trailu, ale nic jiného mu bohužel nezbyde, než tento křest ohněm absolvovat.
Po příjezdu na místo byl každý pes podroben veterinární kontrole. Kontrola chipu, prohlídka zdravotního stavu (poslech srdce, tlapy, zápěstí, konečník) a v rámci nějakého výzkumu nás veterináři požádali o vzorky krve závodících psů před a po závodě, takže našim psům odebrali z krční žíly ampulky krve (ten kluk, který vzorky odebíral byl neskutečně zručný) výsledky výzkumu mají být zveřejněny a také slíbil, že je doručí přímo musherům.
Po přejímce psů šli Radek s Márou spát a Luboš se vydal na běžky na průzkum tratí. Bohužel, tratě ještě neexistují, takže jsem si vybruslil sjezdovkou k horní stanici lanovky a pak ji zase sjel dolů... No ještě, že jsem si nebral psy. Cestou jsem viděl jak pořadatelé nakládají náklaďáky sněhem a odvážejí je na trať... Uvidíme jak se to pořadatelům podaří.
V 18:00 vyrážíme na zahajovací banket, odkud se vám pokusíme poslat tuto první část reportáže. Tam se zřejmě také dovíme jaké improvizace pořadatelé připravili a co "dobrého" nás čeká.
Důležité upozornění: Radek je přehnaně skromný a psychoanalytický tým handlerů se snaží jeho skromnost tranformovat ve zdravé sebevědomí.
02.01.2007 - Byl zpřesněn průběh závodu Trophée Grande Odyssée (zkrácená verze původního závodu)datum závodu: 13., 14. a 15. ledna 2007
start: oblast Haute Maurienne Vanoise
délka: 220km (2 etapy, jedna noční s bivakem)
převýšení: 6 600m
Platí stejná pravidla jako Grande Odyssée.
Min. 10 psů na startu každé etapy.
Min. 8 psů v cíli každé etapy.
Žádné vyřazení psa kromě rozhodnutí veterináře.
pátek 12.01.07
před 10:00 příjezd musherů do Lanslevillardu
Veterinární přejímka při příjezdu.
18:30 Zahajovací ceremoniál
19:30 Officiální banket
sobota 13.01.07
Veterinární přejímka (dokončení)
10:00 Mushermeeting
11:30 Tiskovka se všemi mushery
1. etapa (150km za 24h, převýšení 4 000m)
16:30 Lanslebourg – Start na hlavní ulici
přibližně 20:30 První musher v cíli na polární základně.
neděle 14.01.07
11:30 Start 2.části 1.etapy (2x 40km) z polarní základny
průsmyk Mt. Cenis
malý Mt. Cenis
přibližně 18:00 Sjezd do Lanslevillard
pondělí 15.01.07
2. etapa (70km nonstop, převýšení 2 600m)
11:30 Hromadný Start
Trail vede přes vesnice:
Bonneval sur Arc
Bessan
zpět do Lanslebourg
Termignon
Bramans
přibližně 16:00 Dojezd do Lanslebourgu
18:00 Vyhlášení výsledků
31.12.2006 - Dnes byla zveřejněna zpráva, že se bude konat náhradní závod. Bude se jednat o zkrácenou verzi závodu původního. Bude se konat od 12. do 15.ledna 2007.
29.12.2006 - Přestože ještě před vánocemi organizátoři ujišťovali, že se závod bude konat, přišla dnes zpráva o jeho úplném zrušení.
