D e n í k
16.01.2008 - 10. etapa
Poslední etapa Bonneval sur Arc – Lanslebourg 16.1.2008 byla dlouhá 70 km a spojovala všechny dosud absolvované tratě (s výjimkou výjezdu na Base Polaire) v oblasti Haute Maurienne Vanoise. Ráno sněžilo a příprava na start se z mého pohledu změnila v horečné přemazávání saní venku za současného intenzivního sněžení do žehlených skluznic. No, pokusil jsem se a v prostoru startu jsem byl i s výsledným skluzem poměrně spokojen. Bohužel v průběhu etapy se měnilo počasí a s ním i charakteristika sněhu. Chvílemi dokonce i mírně pršelo, takže nakonec neměly Radkovy saně ani zdaleka ideální skluz… Radek zapřáhl 10 psů, Jirka 
svých posledních 8 závoduschopných. 10 km po startu projížděli závodníci znovu startovním prostorem, a tak jsme si vychutnávali jejich průjezdy a všichni společně fandili. Na cca 40 km byla veterinární kontrola, kde závodníci mohli případně odpřáhnout unaveného psa a nemuseli ho do cíle transportovat v saních. Po asi hodině jízdy nám z trati volal Radek, že bude muset Dinga nechat na kontrole, a že tam máme dojet si ho vyzvednout, a tak jsme naskákali do auta k projížďce ve vánici.Do vesnice, kde měla být kontrola, jsme dorazili právě v momentě, kdy pod mostem, po kterém jsme jeli, projížděl Emil a hned za ním Radek. Vyskočili jsme z auta a Radek na nás jenom houknul, že se Dingo zlepšil a Radek ho nechá doběhnout celou etapu.
Vyrazili jsme tedy zpět k našemu bydlišti, abychom připravili vše potřebné ke krmení co nejdříve po dojezdu a vyrazili jsme do Lanslebourgu na cíl. Dojeli jsme jen několik minut před dojezdem prvního do cíle, ale hlavně i celkového vítěze, Pettera Karlssona. Cílem jako prvních pět projelo prvních pět týmů celkového pořadí, což pro nás znamenalo, že Radek obsadil čtvrté a Jirka odrazil útok Daniela Juillagueta a vybojoval páté místo. Po dojezdu následovalo vyhlášení výsledků, pak večerní oficiální párty s promítáním videa a fotografií a na závěr se všichni, již velmi neformálně, bavili v místní diskotéce. Radek s Márou v 5:00 završili v tanečních kreacích téměř dva týdny nesmírně náročného, ale nádherného závodu.
Děkujeme vám všem, kteří jste po celou dobu sledovali naše snažení, drželi palce a fandili nám. Děkujeme všem sponzorům, kteří nám pomohli se závodu zúčastnit. Děkujeme všem z 1000 dobrovolných pořadatelů, kteří pro 22 závodníků byli ochotni mrznout někde v nepohodě, a v neposlední řadě také děkujeme našim rodinám za toleranci a porozumění se kterou nám dovolili splnit si jeden z našich snů.Radek Havrda, Luboš Seidl, Márek Bárta – La Grande Odyssée Savoie Mont Blanc 2008
15.01.2008 - 8. a 9. etapa
15.1. Předposlední závodní den La Grande Odyssée 2008 byly naplánovány dvě etapy. Ranní 33km přejezd z bivaku do Sardieres a odpolední 46 km etapa Sardieres – Ausois.Ranní etapa měla startovat v 7:00 Doprovod měl být v místě dojezdu v 8:00. Přesun z bydlení na cíl cca 30 minut. My jsme ale potřebovali našim jazykově nevybaveným musherům překládat pokyny na musher meetingu před etapou. Pořadatelé nám slíbili, že jednoho z nás vyvezou nahoru na bivak na skútru, aby mohl překládat. Dohodli jsme se, že to bude Mára, aby případně mohl udělat ještě nějakou tu ranní fotku a tak byl náš program následující:
23.30 Dokončení krmení, masáží psů a kontrola + mazání tlapek (Luboš + Mára společně)
24.00 Spánek
01.00 První venčení po krmení – Mára
03.00 Druhé venčení po krmení – Luboš
05.00 Budíček Mára – odchod do auta pro běžky, krátké vyvenčení (když už je u auta)
05.30 Výjezd na skútru na bivak
06.00 Budíček Luboš – uvařit čaj do termosky, nachystat suché boty a ponožky pro Radka a Máru, připravit vodu pro psy, to vše nanosit do auta
Souběžne Mára – překládat meeting a následně okamžitě sjet na běžkách dolů k autu (10 km) abychom mohli včas vyrazit
07.00 – 07.15 odjezd do Sardiéres
Dokud jeden druhému nezavolá, postupuje se podle plánu… Asi takto chutná život handlera na Odyssei (prostě romantická dovolená v Alpách)
Program jen s malou odchylkou klapnul, takže jsme do Sardiéres dojeli přesně v 08.00. Start byl o půlhodinky opožděn, takže na vše bylo dost času. Bylo nádherné azurově slunečné ráno. V cíli se (jako ostatně vždy) sešla skupinka handlerů a v družném rozhovoru jsme očekávali příjezd prvních týmů. Sardiéres i Aussois jsou vesnice na opačné straně údolí, než včerejší start v Bessans. V okolí Sardiéres byly taky krásně upravené tratě (na nichž trénovali tak 5-7 leté děti z nějakého běžkařského kurzu, nebo klubu), ale jejich profil už byl daleko kopcovitější.Do cíle etapy dojel první Ketil Reitan s Emilem Inauenem v zádech, dále v těsném odstupu Petter Karlsson a chvíli po nich dojel Radek. Jirka dorazil až v době, kdy jsme s Radkem opustili cílový prostor.
Radek byl s bivakovací dvojetapou spokojen, byl rád, že to psi hezky zvládli, pochvaloval si jak hezky jim připravil bivak, že je na noc zasypal slamou i shora, takže ven koukaly jen čumáčky a psi si v noci dobře odpočinuli. Radka jsme moc nezpovídali, raději jsme ho před večerní etapou poslali spát do auta a po masáži psů a kontrole a mazání tlapek jsme sušili a přebalovali provlhlou bivakovací výbavu saní na povinnou výbavu předepsanou pořadatelem. Na oběd jsme Radka vytáhli z auta a moc se nám nelíbil. Ani on se necítil zrovna nejlépe (o čemž svědčila i ne příliš kompaktní konzistence jeho trusu …). Pokusili jsme se sehnat něco proti průjmu u veterinářů a u Barbary Inauenové (která je lékařka), což se nám nakonec po určitém úsilí podařilo a Mára to do Radka s mateřskou péčí ládoval ?!!!
Na odpolední 46 km etapu s úctyhodným převýšením 2300m závodníci vyrazili v 15.30. Radek zapřáhl 10 a Jirka 9 psů. Etapa byla namotána v úbočích údolí. Za denního světla byly určitě z trasy vidět krásné výhledy, ovšem závodníci se stejně po chvíli ponořili do tmy, aby v závěru poskytli divákům na dojezdu v Aussois krásnou podívanou v podobě sledování pohybujících se čelovek v serpentinách závěrečného sjezdu do cílového prostoru. Více než o psy jsme měli obavy o Radka, ale ten se zřejmě stihl dát dokupy a poměrně v pohodě těsně následován Jirkou dorazil do cíle. Z pohledu Radka byl v tuto dobu závod poměrně rozhodnutý. V předchozích dlouhých etapách se opravdu projevily Ketilovy longové schopnosti a Radek ze čtvrtého místa sledoval první trojici již téměř s hodinovým odstupem. Na pátém místě jedoucí Jirka Vondrák už na Radka ztrácel více než hodinu. Zato Jirkův boj o páté místo se před poslední etapou začal přiostřovat. Zezadu se na 20 minut odstupu dotáhl první francouz Daniel Juillaguet, který dokázal za poslední den na Jirku najet 40 minut a v poslední 70 km etapa byla ještě možnost Jirku porazit.14.01.2008 - 8. etapa
14.1. proběhla etapa z Bessans na Base Polaire s divácky nesmírně atraktivním hromadným startem. Bessans je lyžařské středisko zaměřené výhradně na běžecké lyžování a biatlon. Nádherný areál s 80 km běžeckých tratí, spíše rovnějších profilů jsme znali už z loňského ročníku. Závodníci po startu jako vláček společně projížděli údolím a po dvou cca 30 km okruzích se vydali dolů do údolí až do našeho bydliště Lanslevillardu, odkud v pravidelných mírných serpentinách stoupali nahoru na Base Polaire. My jsme se vydali lanovkou s běžkama na nohou podívat na první dojezdy. S námi vyrazil ještě kanadský handler Bradena Benetta – Tyler, který nám záviděl že máme běžky a pohybujeme se po trati, tak jsme mu nabídli společný noční sjezd, pokud najde půjčovnu lyží. Jelikož se jedná o kluka, který v zimě v Rocky Mountains dělá horského záchranáře,
odstřeluje laviny a v létě má mountainbikový shop věděli jsme, že je pro naše dobrodružství dobrý parťák (nebo to Máro byly ty jeho vždy pohotově připravené plechovky Heinekena ??? už si nevzpomínám…). Jarda Sluka z Jirkova týmu se vydal nahoru na lyžích po vlastní ose zespod a kdo zná Jardu ví, že ten se jen tak nějakého kopce nelekne.
Nahoře na Base jsme byly ještě dlouho předtím než dojelo první spřežení. V cílovém prostoru ještě nestáli ani pořadatelé, a tak jsme zalezli do armádních stanů schovat se před nepříjemným větrem a sněžením, který bičoval vše venku. Ve stanu bylo příjemně. Byli jsme jediní handleři, kteří nahoru vyjeli (za námi už vypnuli lanovku), společně s pořadateli a veterináři jsme už za těch pár dní závodu vytvořili takovou přátelskou komunitu, takže jsme v přátelském rozhovoru očekávali dojezd etapy. Nahoru do cíle dorazil, a vzhledem k hromadnému startu, etapu vyhrál Ketil Reitan. Nedlouho po něm dojel Emil Inauen a Peter Karlsson a my jsme s napětím očekávali, kdy se objeví Radek. Najednou se v mlze a
vichru objevila dvě světla, čtvrtý dojel Jirka a hned za ním Radek. Výborně, oba dojeli v pohodě a spolu. Radek dlouho před Jirkou vedl, ale v závěru se jeho lídři už trápili v boji s větrem, a tak ho dojel Jirka, jehož tempo dokázali Radkovi psi udržet až do cíle. Rychle jsme se rozdělili a každý jsme jedno naše spřežení navedli na místo, kde parkovali při prvním bivaku. Pořadatelé se sice vzrušovali, že jím nabouráváme pořadí řazení po dojezdu, ale chtěli jsme mít naše psy právě na slámě, na které spali, a to zejména ze sanitárních důvodů. Nechtěli jsme riskovat nějaký průjem, nebo zvracení z důvodů konzumace nějakých zbytků krmení, nebo exkrementů po předcházejících týmech. To bylo vše, co jsme pro naše kluky mohli udělat, pak jsme je jen mohli povzbuzovat při kopání záhrabů a budování
sněhových větrolamů pro psy. Tylerův musher Braden Bennet přijel poměrně brzy po našich, takže jsme se po hodince sešli společně s mushery ve stanu a poslouchali jsme jejich vyprávění a dojmy z etapy. Zásadní věc celé etapy byla její délka. Původně proklamovaných 72km se nakonec podle GPS měření některých jezdců změnilo v 85km a téměř všichni si ztěžovali, že se jim etapa zdála dlouhá.
Už bylo hodně hodin a my jsme potřebovali vyrazit dolů za našimi psy, když zazvonil Jirkův mobil. Volal stále ještě na Base na lyžích putující Jarda Sluka, že netrefil cestu na Base je na nějakém kopci a pod sebou vidí bivak se psy. Ale neví zda se z toho kopce může pustit dolů na bivakoviště a neurve pod sebou nějakou lavinu. Situace jako dělaná pro chlapce z bdělé francouzské armády !!! Našli jsme anglicky mluvícího FR vojáka a vyrazili na záchranou misi !!! Vše dobře dopadlo… Jarda, značně promrzlý, s námi již po chvíli ve stanu popíjel svařák a vyprávěl nám svým nezaměnitelným způsobem svůj zážitek. Cesta zpět už proběhla bez komplikací. Nástup do sjezdu byl sice ve vichřici malinko nepřehledný, ale jak jsme se spustili pod hřeben do lesa, už jsme si mohli užívat pohodový noční sjezdík (snad jenom ty Tylerovy šupinaté běžky z půjčovny mohly jet trošku svižněji) 13.01.2008 - 7. etapa
Z důvodu vydatného sněžení v předchozích dnech a přetrvávajícího silného větru vydala místní obdoba naší horské služby 4. stupeň lavinového nebezpečí. V případě vyhlášení 5. stupně, by musela být 90 km etapa odvolána. Start etapy byl tedy posunut na 9:30 a v 8:00 proběhla schůzka pořadatelů s Horskou Službou. Nebezpečí sice stále přetrvávalo, ale vojáci a Horská služba nad ránem odstřelili laviny v nejhorších místech, a tak se mohla etapa uskutečnit. Nikdo kromě závodníků a pořadatelů, ale nesměl dále než cca 2 km od startu, prostor hlídali vojáci.
Etapa byla nesmírně náročná, závodníci jeli 2 × 40 km okruh a potom sjeli do údolí do cíle. Při vjezdu do druhého kola projížděli bivakovištěm, což pro psy bylo nesmírně psychicky náročné, když viděli, že projíždí kolem slámy, na které předešlou noc spali. Etapu vyhrál s přehledem Petter Karlsson, 2. Emil Inauen a třetí dojel Ketil Reitan, který v celkových výsledcích předběhl Radka Havrdu a průběžně vede o 8 minut. Radek byl s výkonem psů spokojen, ale na Ketila dnes opravdu neměl. Projevilo se to, co jsme očekávali, že Ketilovi budou vyhovovat dlouhé etapy.Před námi jsou závěrečné tři dny, kdy každý den závodníci ujedou 70 – 80 km, a tak se může rozhodnout až v poslední 70 km etapě. Sledujte naše snažení a držte nám palce.
12.01.2008 - 7. etapa
12.1. byl na programu start první části další dvojetapy z Lanslebourgu s cílem na bivaku na Polar Base (zimní stanová výcviková základna FR armády). Tuto etapu jsme předem považovali za jednu z klíčových pro celý závod. Po večerních 45 km se závěrečným stoupáním do 2080m závodníci nocovali se svými psy venku v průsmyku a ráno se stejnými psy vyrazili na 90km s cílem v Lanslevillardu (kde bydlíme). V první části si vedl Radek velmi dobře, do cíle 
dojel jako 4. v pořadí a na Ketila Reitana najel 3 minuty. Nahoře na bivaku bylo protivné počasí, protože Polar Base je umístěna v sedle Col de Mont Cenis a z jedné strany tam fouká od Francie a z druhé od Itálie. A právě tyto dvě proudění se na Polar Base přou o to, které je silnější. Handleři se na Base směli lanovkou vyjet podívat, ale nesměli závodníkům pomáhat s výjimkou navedení spřežení z cíle k bivaku. Ve 21h jsme museli s poslední lanovkou opustit prostor, a tak jsme se pokusili o pár fotek, rozloučili jsme se s klukama a pospíchali za psy, kteří etapu neběželi.11.01.2008 - 6. etapa
Pátek 11.1. byl start etapy Megéve – Notre Dame de Bellecombe přesunut z důvodu špatných sněhových podmínek asi o 5 km dále do údolí. Bylo nádherné slunečné počasí a neméně hezké prostředí bylo i v prostoru startu. Pořadatelé rozdělili původní spojenou dvojetapu na dvě samostatné etapy, a tak jsme si připravili pouze 8 psů. Na meetingu před startem ale probíhala bouřlivá diskuse, plná pochybností o bezpečnosti trati.
Start byl posunut dozadu a po několika kolech vyjednávání nakonec byla etapa odjeta se 6 psy bez měření času, pouze pro diváky. Všichni závodníci si etapu parádně užili a spokojeně dojeli do cíle. Trať vedla v úvodu prudce vzhůru na průsmyk a odtud dále přímo po hřebenu hor, kde foukal pořádný vichr a závodníci museli saně řídit silou. Sjezd z hřebene pak probíhal traversem prudkého svahu, kde jedna sekce byla vykopána lopatami na šířku saní. V cíli etapy byli všichni spokojení, že si projížďku hezky užili. Ketil Reitan jel téměř celou trasu s kamerou v ruce. Na chvilku si ji prostřídal s Jirkou, aby ho Jirka taky natočil. Natočené záběry jsou prý výborné a Ketil je poskytl pořadateli pro připravované oficiální DVD ze závodu.
Po dojezdu etapy jsme se přesunuli do údolí Val Cenis, kde budeme až do konce závodu. Už cestou začalo sněžit a do auta se nám opíral prudký vítr. Na místě jsme nebyli rozhodně poslední, a tak se nám podařilo ještě velice rozumně zaparkovat. Na večeří k zahájení této samostatně hodnocené části jsme vyrazili bez Radka, který se chtěl před následující náročnou etapou raději vyspat. Večeři nebudu podrobně popisovat, přestože jsem o to byl mailem žádán, jen dodám, že tu nebylo tolik dobrých sýrů jako v Portes du Soleil, víno zůstalo stejně kvalitní a na stolech byly samé malé kousky rozličných chutí. Po večeři jsme vyrazili ke psům na krmení a k naší velké radosti psi žrali jako ještě ani jednou za celý závod.
Měli jsme z toho obrovskou radost, protože to svědčilo o jejich dobrém stavu a chuti do dalších dnů.Obecně jsme zatím ze stavu našich psů nadšeni. Žádný pes není zraněný a všichni psi jsou stále schopni závodit. Veterinární péči jsme zatím potřebovali spíše pro drobnosti. Výjimkou je prasklinka na špičce ucha u Era. Tuto prasklinku si přivezl už z domu a při běhu si vždy rozbil strup, který se na ní v klidu tvoří. Takže jsme s veterináři vymysleli specielní překrytí špičky ucha páskou a Ero s ní může v pohodě běhat, dokonce jeho výkon díky tomu stoupl a Ero má v závodě odběhnuto z našich psů nejvíce běhů.
10.01.2008 - 6. etapa
Po první části jsme 10.1. ráno museli sbalit všechny naše věci, uklidit pokoj (v daný moment spíše sušárnu provlhlého oblečení a obuvi), uklidit parkoviště vše naložit a vyrazit do Megéve a dvoudenní střední. Avoriaz se s námi rozloučilo nádherným slunečným počasím, takže jsme konečně viděli krásu okolních hor a na nich jsme rozeznávali traily, po kterých se v předchozích dnech proháněla spřežení.Cestou do Megéve jsme zastavili na louce u lesa a Radek se postupně prošel se všemi psy na volno lesem. Psi tuto procházku velmi uvítali a byla na nich krásně vidět radost z toho, že jsou se svým pánem i jindy než když musí pracovat.
Megéve je luxusní lyžařské středisko mezi Mt.Blankem a Albertville. Okolní hory jsou vysoké alpské masivy. Stravování a bydlení probíhalo v místním sportovní hale. Spali jsme všichni společně v tělocvičně.Start byl umístěn na stadionu u sportovní haly přímo v centru města. Ze stadionu se závodníci vydali městem mezi domy do hor, kde objeli okruh a po 22 km se znovu vrátili na stadion do cíle. Sněhové podmínky nebyly úplně ideální. Trať často projížděla vytátými úseky, a tak skluznice saní po dojezdu vypadaly docela žalostně. Více než sníh, ale závodníky potrápila náročnost a nebezpečnost trati.
Byly zde prudké sjezdy, strmá stoupání zakončená ostrou zatáčkou do sjezdu, kdy musher neviděl na své lídry a ani nestihl reagovat na situaci před nimi. Tam, kde bylo sněhu dostatek, byly zase potíže se zamrzlými koňskými stopami, do kterých zapadali psi. Naši kluci dojeli v pořádku do cíle a jejich popisy tratě se malinko rozcházeli. Zatímco Radek považoval trať za nebezpečnou, Jirka si ji užíval. Mezi ostatními mushery panoval spíše Radkův názor. Mnoho pádů, několik rozbitých saní, modřiny, odřeniny, kotva v lýtku mushera, zraněný pes.
Z toho všeho vyplynula nedůvěra musherů v popis trati na musher meetingu před etapou.V této etapě vyhrál Petter Karlsson, 2. Emil Inauen, 3. Ketil Reitan, 4. Radek Havrda, 5. Jirka Vondrák. V celkových výsledcích nedošlo ke změně pořadí. Ketil se Radkovi přiblížil na cca 16 minut, Jirka ujel Timovi Huntovi o 1:20.
Večer ve sportovní hale proběhl v přátelském duchu. Hezky jsme si pokecali s ostatními mushery a pořadateli a vyzkoušeli jsme jak chutná francouzské pivo…
09.01.2008 - 5. etapa
Ke včerejším spekulacím s výsledkovou listinou večerní etapy:Emil Inauen byl neoprávněně na trati zastaven pořadateli, a tak čas který stál na tomto stanovišti mu byl odečten od času v cíli. Žádný protest jsme nepodávali, Radek tuto situaci potvrdil. Ve 2 hodiny ráno, kdy jsem psal reportáž, jsem o tom ještě nevěděl, tak se všem omlouvám, alespoň jsem vás trošku podráždil ;o)
9.1.2008 byl poslední den první samostatně hodnocené části v oblasti Portés du Soleil. Po ranním přesunu v konvoji z Avoriaz do Praz de Lys, kam je dojezd do neskutečného kopce, kdy našemu autu začaly klesat otáčky při jízdě na jedničku; se v 10:00 začalo startovat na ranní etapu. Ta byla plánovaná jako 32 km, ovšem podle GPS závodníků byla krátká pouze 24 km. Závodníci museli 2x stoupat do průsmyku ale jinak se jelo po slušných běžkařských trailech. Radek i Jirka jeli pouze s 8 psy, aby si pošetřili některé na večerní etapu. Oba zajeli slabší výkon a oba do cíle vezli v saních po jednom psovi. V obou případech jde o psychickou únavu psů, takže si budou muset několik dní odpočinout.
Etapu vyhrál Peter Karlsson a za ním v těsném rozestupu Emil Inauen s Ketilem Reitanem. Radek dojel na 7 a Jirka na 10 místě. Ketil svým výkonem v celkovém pořadí přeskočil Jirku a je na 4 místě.Na večerní etapu v Les Gets (čti – ly žé) bral Radek 10 psů a Jirka 9 (vše co má) kluci jeli moc hezky a hlavní favoriti je nestihli předjet.
Takže cílem projížděl jako první Jirka a za ním se v cílové bráně objevil Radek těsně sledovaný Karlssonem. V etapě měl těžkou chvilku Emil Inauen, když mu ujelo spřežení, ale Petter s Ketilem mu pomohli tým dostihnout a Emil jim za do při slavnostním vyhlášení výsledků první části poděkoval.V celkovém pořadí první části zvítězil Peter Karsson před Emilem Inauenem a Radkem Havrdou. 4. Ketil Reitan, 5. Jirka Vondrák
Program 10.1.2008:
09:00 Odjezd z Avoriaz do Megeve uklidit a opustit hotel a parkoviště
19:00 Start etapy 7a Megéve – Megéve 28 km
Program 11.1.2008:
09:00 Start etapy 7b Megeve – Notre Dame de Bellecombe 33 km
Presun do Vel Cenis na druhou část závodu
Na této dvojetapě se nesmí měnit psi. Radek bude zapřahat slabší tým, protože následovat budou dvě velmi dlouhé dvojetapy s bivaky a někteří psy je budou muset běžet všechny. Někteří ze psů, kteří budou dnes a zítra odpočívat jelo 5 běhů v řadě. Naše cíle nesměřují k útoku na lídry v celkovém pořadí, ale rádi bychom vyrovnaně bojovali o třetí místo s Ketilem Reitanem, za předpokladu že budou naši psi v pohodě. Od Ketila očekáváme velké zlepšení ve druhé části, která je řazením etap více longovější, což je Ketilova silná stránka.U Jirky je situace horší – Jirka je na 9 psech a pár dní se to nezlepší, takže musí jet tak, aby psi byli schopni pravidelně pracovat.
Netušíme kdy se opět dostaneme k Internetu. Předpokládám, že první zprávy od nás mohou dojít 12.1.2008!
08.01.2008 - 3. a 4. etapa
Ráno na meetingu jsme se dověděli, že plánovaná 33km etapa se musí přesunout do vedlejší vesnice Chappelle d’Abondance odkud je už dostatek sněhu. Trať byla zkrácena na 24 km. Radek vzal 8 psů těch méně silných, protože na večer byla plánovaná 60 km etapa. Radek zajel dle svých pocitů úplně hrozně, ale ve výsledcích obsadil 3 místo za Peterem a Emilem. Jirka Vondrák dovezl jednoho psa ve vaku a také nebyl spokojen se svým výkonem. Nakonec obsadil v této etapě 7 místo. U Jirky to vypadá, že začíná mít trošku problémy s únavou psů. Momentálně musí tři nechat odpočívat, takže může počítat s 11 psy.
Večerní etapa Châtel – Avoriaz byla zkrácena na 60 km z důvodu sněhových podmínek byl i start přesunut na jiné místo. Z malého parkoviště, kam nás naskládali jako sardinky jsme vystartovali v minutových intervalech. Nejlépe začal Jirka Vondrák a Petter Karlsson. U Jirky to byla strategie, aby nemusel předjíždět
pomalejší soupeře v kopci a dělat jim pak vodiče, tak nechal psy běžet rychleji v úvodu. Petter Karlsson však měl svůj den a postupně se dostal přes Emila Inauena, Radka Havrdu i Jirku Vondráka. Radek se dlouho přetahoval s Emilem, který se snažil Radka udržet, ale v posledním kopci mu Radek odskočil a ještě dokázal dojet Pettera a s malým náskokem asi 20s projel “finiš spektakular” v Avoriaz jako první.Jinak k náladě v týmu
- Radkovi psi jsou zatím stále ve výborné kondici, žádná poranění, pouze u několika psů je třeba obouvat botičky na podřené tlapky.
- Na nás – lidech je znát nedostatek spánku, protože obvykle končíme u psů po půlnoci a vstáváme v 5 ráno. Mezitím se ještě střídáme na noční venčení (což je daň za to, že etapy končí pozdě večer)
- Ale všichni jsme zdrávi
- koupili jsme si 5 l soudek červeného vína a už třetí den ho neumíme dopít
- Při každém jídle si užíváme zdejší sýry !!!
Program 9.1.2008:
10:00 Start etapy 5 Praz de Lys – Praz de Lys 30 km
16:30 Start etapy 6 Les Gets – Les Gets 50 km
07.01.2008 - 2. etapa
Druhá etapa měla být původně rozdělena na dvě části, Ranní 33km okruh v Morzine a odpolední 59 km přejezd z Morzine – Champéry ve Švýcarsku. Píšu měla, protože počasí tomu chtělo jinak. Celou noc intenzivně pršelo a ráno už dole v údolí v Morzine zbylo jen asi 5 cm sněhu. Proto byla zrušena ranní část okruh Morzine – Morzine a pořadatelé nás vyzvali, abychom se sešli v poledne na nový musher meeting, kde obdržíme instrukce k večerní etapě. Ta se nakonec odjela, ovšem start musel být posunut asi o 5 km dále do údolí.Byli jsme upozorněni, že se jedná o náročnou etapu. Po startu vyjížděli závodníci ze 1200 m.n.m. a stoupali k průsmyku do Švýcarska. Odtud již trasa měla pravidelně stoupat a klesat. Závodníci vyrazili a celý konvoj doprovodu vyrazil na přejezd k cíli.
Bohužel cesta vedla neuvěřitelným horským terénem, kdy se auta musela 3x vyšplhat do horských průsmyků a pak znovu sjet do údolí, a tak se stalo, že jsme do cíle dorazili nejméně 15 minut po Radkově dojezdu !!! Radek byl v cíli totálně vykulený. Trasa totiž vedla po sjezdovkách nahoru, ale bohužel také dolů, značení bylo velmi špatné a po ranním dešti sníh v noci zmrzl na beton, a tak téměř neexistovala možnost kontrolovat rychlost spřežení. Oba se s Jirkou shodli, že nikdy nic horšího na saních nejeli a celou cestu se báli o svůj život a své psy.Radek si pochvaloval výkon a poslušnost svých lídrů (Heňa a Ohý), oba poslouchali tak, že měl radek pocit, že drží v ruce volant. Dokázal je ve složitých traversech sjezdovek navádět po otevřeném prostoru přesně do směru, který potřeboval. Psi vypadali velmi dobře, žádná velká únava ani drobná poranění.
Jirka si v úvodním stoupání protrpěl krizi, kdy nemohl dýchat a sotva stál na nohou, a tak se jen pomalu šinul kupředu. Potom na švýcarské straně už jel svým tempem a dojel Petera Karlssona, který ho v úvodu předjel. Jirkovi trošku zlobil jeden z lídrů a několikrát se díky tomu ocitl na hraně pádu do údolí.Etapu vyhrál Emil Inauen SUI, druhý dojel Radek Havrda, Třetí Peter Karlsson SWE, čtvrtý Ketil Reitan NOR a pátý Jirka Vondrák. Prvních pět v odstupu 11 minut, tedy opět velmi vyrovnaně.
Po dojezdu etapy jsme se přesunuli zpět do Francie do Abondance, plánovaného dějiště další etapy. Než jsme dojeli, dokončili krmení, masáže psů a mazání unavených psích tlapek byla půlnoc. V noci jsme se s Márou střídali s venčením, protože psi ulehali těsně po krmení a tak jsme zjistili, že při jasné noci dokáže být v Alpách velice zima.
06.01.2008 - 1. etapa
Start první etapy byl 6.1 až v 16:30 odpoledne, a tak se celé předcházející období neslo ve znamení příprav. Ráno v 9.00 proběhl musher meeting s instruktáži k pravidlům závodu obecně a ke trati prvního dne.Potom se již každý odebral ke svým psům a saním s přípravami povinné výbavy na samotnou etapu.
Radek i Jirka se před startem shodli, že už je nejvyšší čas, aby se začalo závodit a skončilo to čekání. V 16:30 jako první na trať vyrazila Catherine Matis FR a ve dvouminutových intervalech za ní další závodníci.Trať první Etapy byla velmi členitá, namotaná v bezprostředním okolí Avoriaz. Profil trati, připomínající graf EKG dával najevo, že rovinka je v těchto horách neznámým pojmem. Závodníci celkem 4 x klesli z 1800 m do cca 1300 a znovu vystoupali nahoru. Start samotný proběhl v centru Avoriaz, po 46km závodníci znovu projeli městem a po 57 km dorazili do cíle.
Radek si pro 1 etapu zvolil tým 8 psů. Především s ohledem na 2 den, kdy nás bude čekat celkem 92 km se tak rozhodl šetřit 6 psů. Jirka zapřáhl 10 psů. Po stratu Radka jsme se odebrali na balkón našeho pokoje a na kameru a foťák jsme dokumentovali starty dalších jezdců. Potom jsme se šli postarat o psy, kteří zůstali doma a potom jsme se odebrali do infocentra sledovat projekci pohybu jezdců na trati.
Radek i Jirka si vedli velmi slušně. Hráli poměrně vyrovnanou partii se špičkou závodu Peterem Karlssonem SWE a Emilem Inauenem SUI. Dále se docela dobře drželi oba Kanaďané a malinko zpět jel Tim Hunt USA a Ketil Reitan NOR.Trasa na mapě zřejmě nebyla úplně přesně zakreslená, a tak jsme se několikrát vylekali, že nám závodníci sjeli z trati a jeli po nesprávném trailu. Na průjezd závodníků městem jsme se šli znovu podívat ke trati. Radek zde projížděl jako druhý jen několik sekund za Brandenem Benettem CAN, hlavní soupeři, však startovali za ním. Všichni favoriti - Jirka, Emil i Peter vypadali v pohodě. Projeli městem a zase nám zmizeli v horách.
Do cíle dojel jako první Radek, působil spokojeně a unaveně, odvedli jsme spřežení k autu a začal běžný kolotoč práce kolem psů. Psi vypadli velice dobře, větší únava byla patrná snad jen na Érovi a Daylovi. Po prvním napojení po dojezdu jsme se šli navečeřet do infocentra a tam jsme dostali také výsledkovou listinu.1 Etapa Avoriaz – Avoriaz 57 km
1. Emil Inauen SUI 3:17:55
2. Peter Karlsson SWE 3:19:12
3. Jirka Vondrák CZ 3:21:15
4. Radek Havrda CZ 3:25:16
5. Tim Hunt USA 3:27:03
Prvních pět jezdců v deseti minutách je velice vyrovnaný závod a odstupy prakticky nic neznamenají do dalších etap. Konečně alespoň víme s kým závodíme a kdo jsou naši hlavní soupeři. Oba naši kluci jsou spokojeni, že jsou v přední skupině a jejich závod je správně otevřen.
Program 7.1.2008:
09:00 Start etapy 2a Morzine – Morzine 34 km
15:30 Start etapy 2b Morzine – Champéry 58 km
Závodníci nesmí měnit psy mezi první a druhou částí etapy. Po dojezdu v Champéry se celý konvoj v noci přesune do Abondance, kde budeme nocovat. Proto se nebudeme zítra schopni ozvat se zprávami ze závodu.
Program 8.1.2008:
10:00 Start etapy 3 Abondance – Abondance 33 km
16:30 Start etapy 4 Châtel – Morgins – Avoriaz 82 km
Tyto etapy se jedou každá zvlášť, tedy závodník smí střídat psy do každé z nich. Dojezd 4 etapy je v místě našeho základního tábora v Avoriaz, tedy, pokusíme se poslat nějaké informace z našeho tábora
P.S. Teď 7.1.2008 ve 2:30 ráno venku ve výšce 1800m prší !!!
05.01.2008
Ahoj, hlásíme se z Avoriaz, centra první části La Grande Odyssée Savoie Mont Blanc 2008 (snad nám to pořadatelé ne budou mít za zlé, ale dále už celý název závodu používat nebudeme :-)
Naše výprava vyrazila v pátek 4. 1. 2008 ráno z Krkonoš. Po loňském „testu“ opět ve stejném složení Radek Havrda – musher a Marek Bárta s Lubošem Seidlem jako pomocníci. S sebou máme 15 psů (14 poběží závod a patnáctý je náhradník pro případ nepředvídané změny zdravotního stavu některého z nich do startu první etapy). Auto, kterým se dopravujeme je márův VW Transporter a psy vezeme ve vleku Jirky Sochora (Jirko díky !!!).
Souběžně, ale nezávisle na nás, vyrazil z Mimoně od Jardy Sluky taky druhý český tým ve složení musher Jirka Vondrák a pomocníci Jarda Sluka a Vít Procházka.
Cesta ubíhala poměrně bez problémů. Všichni tři jsme se střídali za volantem a vždy jeden spal na posteli kterou máme pro tento účel v autě. Až po ženevské jezero jsme jeli po dálnicích, odtud jsme začali stoupat do Francie přes Morgins pass, což je místo, kudy bude muset celý konvoj Odysseji projíždět několikrát v průběhu závodu. Auto se s výjezdem na tento průsmyk rvalo statečně, ale rozhodně se nadřelo. Naštěstí byla cesta suchá bez sněhu, tak šlo „jen“ o výkon motoru. Pokud bychom takto naloženi jeli na sněhu, měli bychom rozhodně problémy.
Pořadatelé určili příjezd závodníků mezi 9 – 11.00 hodinou ranní a tak jsme v 5 hodin ráno zastavili na parkovišti u nějakého penzionu jen několik km od cíle v Avoriaz a ráno v 9:00 jsme dorazili na místo.
Asi půlhodinku po nás dorazil i tým Jirky Vondráka, takže na parkovišti závodníků stojíme vedle sebe.
Avoriaz je horské středisko, ležící v 1800m nad mořem. Organizace chodu střediska je zajímavá – na vjezdu do města je smyčka pro auta, ve které se smí parkovat max. 10 minut dále nesmí vjet ŽÁDNÉ kolové vozidlo a všechny ulice jsou pokryty sněhem. Dopravu materiálů pro hotely a obchody zajišťují rolby a skůtry (např i popeláři mají zvláštní popelářský saňo-kontejner tažený rolbou), jako taxi zde jezdí saně tažené koňmi. Celé Avoriaz je pěší zóna a některé ulice jsou dokonce součástí sjezdovek. Budovy jsou zvláštní, opláštěné dřevem a většinou uspořádané v obloucích podle členitosti terénu. Procházka městem je příjemná, panuje tu klidná a pohodová atmosféra, kterou neruší žádné dopravní zmatky.
Po našem příjezdu začali veterináři obcházet závodníky a provádět přejímku psů. Byli jsme asi 3 na řadě, tedy velmi rychle. Letos se psům neodebíraly vzorky krve pro výzkumné účely jako loni, ale šlo o běžnou prohlídku – chrup, zrak, srdce, nohy, konečník, svalová ztuhlost. Naši psi prošli bez problémů. Jirkovi psi zrovna dojeli a tak byli malinko ztuhlí, takže kluci se postupně se všemi šli projít po okolí.
Již v průběhu dopoledne začalo sněžit, postupně sněžení nabíralo na intenzitě, což při teplotě +3 C a pravidelných poryvech větru znamená nepříjemné vlhko všude kam se sníh dostane, takže došlo i na první testy outdoorového oblečení humi outdoor, ve kterém tady poletujeme po place. Bunda funguje výborně a zatímco Vítek Procházka pobíhá v péřovce a přes ní přehozené větrovce, my jsme si celý den vystačili se softshellovou bundou a ani jsme nepoužívali kapuci.
Klíče od pokoje z důvodu výměny turistických turnusů ještě nebyly dostupné a na nás se začal projevovat spánkový deficit. Asi v 15 hodin jsme se konečně dostali do pokoje, takže jsme rychle vynosili naše oblečení a jídlo do hotelu a provedli první hygienu (první toho dne).
Na 18:30 bylo naplánováno slavnostní zahájení závodu. Všichni závodníci měli se spřežením 4 psů najet do centra města, kde měli být představeni obdržet startovní čísla a VIP hosté jim měli vylosovat startovní pořadí do první etapy. Každý závodník měl v saních vézt dítě se státní vlajkou účastníka. Z důvodu stále neutuchajícího silného sněžení, ale bylo slavnostní zahájení přesunuto do sálu turistického centra Avoriaz, kde proběhlo představení závodu, sponzorů, závodníků a zmíněné losování startovního pořadí a předání startovních čísel, vše doprovázené projekcí atraktivních záběrů z předchozích ročníků na pozadí pódia.
Naše výprava zaujala strategickou pozici dále od pódia v bezprostřední blízkosti (rozuměj uprostřed) oblouku švédských stolů. Po loňském vítězství je tady Radek už rozhodně brán za vážného konkurenta a každý ho
(i nás) zdraví a poplácává po zádech a se vztyčenými palci si vzpomíná, že s Radkem se nedomluví, i když na rozdíl od loňského roku se Radek usmívá a v jeho jazykové výbavě přibylo několik frází, jako haj, oukej, fajn a sí jů ? což s Márou hodnotíme jako lingvistický zázrak. Nicolas Vanieu na párty (tedy už v pokročilém čase, jsa posilněn červeným vínem) představoval Radka zástupkyni jednoho ze sponzorů a vyprávěl jí o Radkově loňském triumfu a jeho přehledu v závodě s přirovnáním „gránde mesijé“ což nás velmi zaujalo a vstoupilo to i do naší aktivní slovní zásoby.
Gurmánský zážitek to byl dokonalý ale na nás všech byla patrná únava z předchozího cestování. Takže jsme se (slovy Jardy Sluky) napráskali jako prasata bukvic a kolem 22 hodiny jsme už byli na pokojích.
Celý den a noc stále sněží. Venku je minimálně 30 cm nového sněhu a předpověď na http://meteo.chamonix.com/MetPreE.php je na občasný sníh až do čtvrtka, a tak větší obavy než ze závodu máme momentálně ze stavu silnic a naší schopnosti cestovat autem po zdejších horách. Pořadatelé nás sice ujišťují že silničáři budou uklízet silnice, ale uvidíme…
Momentálně venku slyšíme jak se odstřelují laviny, takže ARVA (lavinové zařízení pro vysílání nouzového signálu) na tělech závodníků bude asi dneska mít smysl!
Program 6.1.2008:
9:00 Musher meeting
16:30 Start první etapy Avoriaz – Avoriaz 59 km / 2500m převýšení
Startovní čísla:
Radek 22, bude startovat jako jedenáctý
Jirka 23, bude startovat jako osmnáctý
Pokusíme se znovu ozvat s krátkou reportáží. Tentokrát už ale budu stručnější, protože budeme zaměstnáni přípravami na další etapy.
V průběhu etap by mělo fungovat on-line sledování pohybu závodníků po trati na webu http://www.grandeodyssee.com
Naše reportáže můžete samozřejmě sledovat na stránkách naší výpravy http://www.protrail.info.
Naše výprava vyrazila v pátek 4. 1. 2008 ráno z Krkonoš. Po loňském „testu“ opět ve stejném složení Radek Havrda – musher a Marek Bárta s Lubošem Seidlem jako pomocníci. S sebou máme 15 psů (14 poběží závod a patnáctý je náhradník pro případ nepředvídané změny zdravotního stavu některého z nich do startu první etapy). Auto, kterým se dopravujeme je márův VW Transporter a psy vezeme ve vleku Jirky Sochora (Jirko díky !!!).Souběžně, ale nezávisle na nás, vyrazil z Mimoně od Jardy Sluky taky druhý český tým ve složení musher Jirka Vondrák a pomocníci Jarda Sluka a Vít Procházka.
Cesta ubíhala poměrně bez problémů. Všichni tři jsme se střídali za volantem a vždy jeden spal na posteli kterou máme pro tento účel v autě. Až po ženevské jezero jsme jeli po dálnicích, odtud jsme začali stoupat do Francie přes Morgins pass, což je místo, kudy bude muset celý konvoj Odysseji projíždět několikrát v průběhu závodu. Auto se s výjezdem na tento průsmyk rvalo statečně, ale rozhodně se nadřelo. Naštěstí byla cesta suchá bez sněhu, tak šlo „jen“ o výkon motoru. Pokud bychom takto naloženi jeli na sněhu, měli bychom rozhodně problémy.Pořadatelé určili příjezd závodníků mezi 9 – 11.00 hodinou ranní a tak jsme v 5 hodin ráno zastavili na parkovišti u nějakého penzionu jen několik km od cíle v Avoriaz a ráno v 9:00 jsme dorazili na místo.
Asi půlhodinku po nás dorazil i tým Jirky Vondráka, takže na parkovišti závodníků stojíme vedle sebe.
Avoriaz je horské středisko, ležící v 1800m nad mořem. Organizace chodu střediska je zajímavá – na vjezdu do města je smyčka pro auta, ve které se smí parkovat max. 10 minut dále nesmí vjet ŽÁDNÉ kolové vozidlo a všechny ulice jsou pokryty sněhem. Dopravu materiálů pro hotely a obchody zajišťují rolby a skůtry (např i popeláři mají zvláštní popelářský saňo-kontejner tažený rolbou), jako taxi zde jezdí saně tažené koňmi. Celé Avoriaz je pěší zóna a některé ulice jsou dokonce součástí sjezdovek. Budovy jsou zvláštní, opláštěné dřevem a většinou uspořádané v obloucích podle členitosti terénu. Procházka městem je příjemná, panuje tu klidná a pohodová atmosféra, kterou neruší žádné dopravní zmatky.Po našem příjezdu začali veterináři obcházet závodníky a provádět přejímku psů. Byli jsme asi 3 na řadě, tedy velmi rychle. Letos se psům neodebíraly vzorky krve pro výzkumné účely jako loni, ale šlo o běžnou prohlídku – chrup, zrak, srdce, nohy, konečník, svalová ztuhlost. Naši psi prošli bez problémů. Jirkovi psi zrovna dojeli a tak byli malinko ztuhlí, takže kluci se postupně se všemi šli projít po okolí.
Již v průběhu dopoledne začalo sněžit, postupně sněžení nabíralo na intenzitě, což při teplotě +3 C a pravidelných poryvech větru znamená nepříjemné vlhko všude kam se sníh dostane, takže došlo i na první testy outdoorového oblečení humi outdoor, ve kterém tady poletujeme po place. Bunda funguje výborně a zatímco Vítek Procházka pobíhá v péřovce a přes ní přehozené větrovce, my jsme si celý den vystačili se softshellovou bundou a ani jsme nepoužívali kapuci.
Klíče od pokoje z důvodu výměny turistických turnusů ještě nebyly dostupné a na nás se začal projevovat spánkový deficit. Asi v 15 hodin jsme se konečně dostali do pokoje, takže jsme rychle vynosili naše oblečení a jídlo do hotelu a provedli první hygienu (první toho dne).
Na 18:30 bylo naplánováno slavnostní zahájení závodu. Všichni závodníci měli se spřežením 4 psů najet do centra města, kde měli být představeni obdržet startovní čísla a VIP hosté jim měli vylosovat startovní pořadí do první etapy. Každý závodník měl v saních vézt dítě se státní vlajkou účastníka. Z důvodu stále neutuchajícího silného sněžení, ale bylo slavnostní zahájení přesunuto do sálu turistického centra Avoriaz, kde proběhlo představení závodu, sponzorů, závodníků a zmíněné losování startovního pořadí a předání startovních čísel, vše doprovázené projekcí atraktivních záběrů z předchozích ročníků na pozadí pódia.Naše výprava zaujala strategickou pozici dále od pódia v bezprostřední blízkosti (rozuměj uprostřed) oblouku švédských stolů. Po loňském vítězství je tady Radek už rozhodně brán za vážného konkurenta a každý ho
(i nás) zdraví a poplácává po zádech a se vztyčenými palci si vzpomíná, že s Radkem se nedomluví, i když na rozdíl od loňského roku se Radek usmívá a v jeho jazykové výbavě přibylo několik frází, jako haj, oukej, fajn a sí jů ? což s Márou hodnotíme jako lingvistický zázrak. Nicolas Vanieu na párty (tedy už v pokročilém čase, jsa posilněn červeným vínem) představoval Radka zástupkyni jednoho ze sponzorů a vyprávěl jí o Radkově loňském triumfu a jeho přehledu v závodě s přirovnáním „gránde mesijé“ což nás velmi zaujalo a vstoupilo to i do naší aktivní slovní zásoby.Gurmánský zážitek to byl dokonalý ale na nás všech byla patrná únava z předchozího cestování. Takže jsme se (slovy Jardy Sluky) napráskali jako prasata bukvic a kolem 22 hodiny jsme už byli na pokojích.
Celý den a noc stále sněží. Venku je minimálně 30 cm nového sněhu a předpověď na http://meteo.chamonix.com/MetPreE.php je na občasný sníh až do čtvrtka, a tak větší obavy než ze závodu máme momentálně ze stavu silnic a naší schopnosti cestovat autem po zdejších horách. Pořadatelé nás sice ujišťují že silničáři budou uklízet silnice, ale uvidíme…
Momentálně venku slyšíme jak se odstřelují laviny, takže ARVA (lavinové zařízení pro vysílání nouzového signálu) na tělech závodníků bude asi dneska mít smysl!
Program 6.1.2008:
9:00 Musher meeting
16:30 Start první etapy Avoriaz – Avoriaz 59 km / 2500m převýšení
Startovní čísla:
Radek 22, bude startovat jako jedenáctý
Jirka 23, bude startovat jako osmnáctý
Pokusíme se znovu ozvat s krátkou reportáží. Tentokrát už ale budu stručnější, protože budeme zaměstnáni přípravami na další etapy.
V průběhu etap by mělo fungovat on-line sledování pohybu závodníků po trati na webu http://www.grandeodyssee.com
Naše reportáže můžete samozřejmě sledovat na stránkách naší výpravy http://www.protrail.info.
Oficiální fotogalerie