D e n í k
Středa 21. ledna 2009 - 10. etapa část b
10. etapa (10b)
| 07:00 | Base Polaire - Val Cenis Lanslebourg |  85 |
 2600 |
 3200 |
- |
Druhá část poslední etapy startovala z bivaku na Polar Base už v 7:00 ráno. Radek si musel poradit se všemi přípravami před startem sám, ale to není nic, co by nedokázal. My jsme na start nedorazili, a tak jsme si s foťákem a kamerou počkali, když zhruba po jedné třetině trati projížděli závodníci kolem našeho bydlení. Etapa, stejně jako předchozí den, vysloveně seděla Jo Aremu, který s přehledem vedl. Za ním kolem nás projel Robert, což znamenalo, že Radka nejen předjel, ale také mu už o pár minut ujel. V danou chvíli nad Radkem vedl přibližně o 7 minut. Otázkou bylo, zda dokáže vyvinout takový tlak, aby Radkovi na závěrečných 85 km dokázal ujet o celých 26 minut. Věřili jsme, že pokud Robert na Radka neudělá náskok do zhruba 2/3 trati, dokud trať vedla spíše z kopce, tak se mu to už nepodaří, protože do kopce na Radka na letošní Odyssée nikdo neměl. Samozřejmě se mohlo stát cokoli, ale to už člověk neovlivní.
V průběhu noci, kdy byl Radek na Bivaku za námi z česka dorazila Radkova manželka Eva s bráchou Tomášem (který celou dobu závodu pracoval na aktualizaci těchto stránek), a tak se naše česká ekipa rozrostla na 5 členů (počítaje závodníka). Radek sice tušil, že by Eva mohla dojet, ale s jistotou nevěděl, zda je na cestě. Takže na závěrečný dojezd jsme vyrazili již v plném složení. Chvilku jsme se ještě nervovali u GPS a potom jsme se přesunuli do cílového prostoru. Jako první cílem projížděl Jo Are, který v této etapě vyhrál a celkově se tímto výkonem vyhoupl na čtvrté místo. Pak cílem projel Robert Sorlie a my jsme spustili stopky a čekali na Radka. Aby Robert vyhrál musel by cílem projet zhruba 23 minut před Radkem. Po 5 minutách se však v cíli objevilo spřežení jehož musher na sobě nesl žluté číslo lídra závodu a my jsme věděli, že to o čem jsme se do poslední chvíle báli mluvit je skutečností a sice, že: RADEK HAVRDA VYHRÁL LA GRANDE ODYSSÉE SAVOIE MONT BLANC 2009.
Následovalo objetí s Evou na cílové čáře (prostě romantika jako Shrek s Fionou J) jedno oko nezůstalo suché, potom novináři, kamery, foťáky, muzika hrála břinkala. V prostoru cíle bylo vyhlášeno pořadí poslední etapy a celkové výsledky pak byly vyhodnocovány na závěrečné večerní párty.
Celkově vydařený den zakončil Mára ve 4:00 ráno tanečními kreacemi na parketu disko-klubu, kam se po oficiální části večera většina zúčastněných přesunula.
Byly to náročné, ale krásné dva týdny, které jsme si do sytosti užili a význam Radkova výsledku budeme zřejmě schopni posoudit až s odstupem času.
Chtěl bych touto cestou poděkovat všem, kteří jste nám drželi palce a fandili nám.
Chtěl bych poděkovat Radkovi za zážitek, který nám připravil.
A v neposlední řadě bych rád poděkoval našim rodinám, že nám umožnili si tento sen prožít na místě.
Luboš Seidl (text), Marek Bárta (foto) – handleři vítězného týmu LGO 2009
Úterý 20. ledna 2009 - 10. etapa část a
10. etapa (10a)
| 14:30 | Bessans - Base Polaire | 84 |
1800 |
1500 |
bivak |
První část desáté etapy z Bessan na bivak na Polar Base vedla v horní části údolí. V noci před touto etapou napadlo asi 30 cm čerstvého sněhu, což v nás vzbuzovalo obavy, že se naši psi budou bořit a bude to pro ně velmi těžké. Před etapou jsme se rozhodovali, které psy Radek vezme. Zdravotně na tom byli všichni stále velmi dobře. Na rozdíl od ostatních soupeřů jsme se nerozhodovali, kterého psa vzít, ale kterého nevzít. Vybírali jsme z 11 psů vhodných pro náročnou dvoudenní etapu dlouhou 73(v reálu 84) a 85 km, která měla rozhodnout celkové výsledky. V našem rozhodování Chilky versus Dakota nakonec dostal důvěru poctivý dříč Chilky který i přes potíže se zády v úvodu závodu vždy odvedl 100% práci na trati. Robert zapřahal 10 psů u kterých dva měli potíže s rameny. My jsme museli pouze obouvat více botiček než obvykle (24ks na tým) jinak bez problémů.
Po startu závodníci po chvíli projížděli nedaleko startu, a tak jsme si prohlídli Radkův průjezd. Radek jel v pohodě, ale na krčáku vezl Chilkyho. Bylo to evidentně tím, že se bořil v hlubokém sněhu, ale naštěstí dál na trailu už potíže neměl. Přesunuli jsme se autem dále podél trati a měřili jsme si odstupy mezi Robertem a Radkem. Robert zhruba v polovině trati jel asi o 1:30 rychleji než Radek.
Lanovka do cíle nahoře na Polar Base nebyla pro tento večer pro handlery přístupná, pouze pro pořadatele a akreditované novináře. Turistickému výletu na base však nikdo nebránil. Proto jsem skočil na běžky a vybruslil jsem si 13 km stoupání z našeho bydliště v Lanslevillardu do cíle na base. Chvíli po mně do cíle dojeli jako první Jo Are se Sigrit. Oba cestovali téměř celou etapu spolu. K mému překvapení se v cíli objevila taky jejich handlerka/novinářka Trudy, ale také o berli chodící Emil Inauen.
Jako třetí po chvíli do cíle dojel Radek. Chtěl jsem navést jeho lídry na bivakoviště, ale to se strašně nelíbilo Trudy. Po ujištění hlavním rozhodčím této etapy Nicolasem Vaineu, že mohu jsem s Radkem opustil cílový prostor. To už uběhl celý startovní interval mezi Radkem a Robertem a bylo tedy jasné, že Radek v této etapě nějakou sekundu na Roberta získal. Odvedl jsem Radka na bivak, lidry předal veterinářům, kteří pomáhali s organizací bivakoviště a poodstoupil jsem od Radkova týmu, aby mne nikdo nemohl nařknout z nedovolené pomoci. Robert se objevil asi 4:30 po Radkově dojezdu, ale přesný čas jsem nevěděl, protože jsem z bivaku neviděl do cílového prostoru. Každopádně etapa se pro nás vyvíjela více než slibně. Kolem Radka se točily štáby novinářů a sledovali každý jeho pohyb. Se mnou postával Emil a upozorňoval mne, že by se nehodilo vyvést nějakou ptákovinu, která by Norům dávala podnět k protestům, a tak jsme na sebe s Radkem jen několikrát houkli v češtině a po asi půlhodině na bivaku jsem na běžkách sjel do údolí.
Pondělí 19. ledna 2009 - 9. etapa
9. etapa
| 15:00 | Sardieres - Aussois | 50 |
2400 |
2300 |
- |
Organizace hromadného startu deváté etapy ze Sardieres do Aussois byla velmi složitá. Psi se zapřahali na trailu kam se z parkoviště převáděli přes silnici. Potom bylo třeba spřežení asi 200m navést ke startu. Zhruba 3,5 km po startu však celý balík pohromadě běžících spřežení projížděl přesně místem, kde jsme zapřahali. Psi samozřejmě velmi dobře věděli, že jsou velmi blízko ke svým pelíškům v autech a přepravácích a nejeden musher měl potíže inkriminovaným úsekem projet. Radek s devíti psy v týmu vyjel poměrně v pohodě, vše si hlídal, nepřeháněl tempo a kolem nás projížděl zhruba v polovině startovního pole. Vepředu se o svou chvilku slávy rvali závodníci ze druhé poloviny startovního pole, Jack Gaspard, Luque Salva a další. Všichni handleři se postavili podél trati a pomáhali směrovat psy zpět do trati. Potom následoval náš přejezd do cíle a čekání na dojezd.
Výhodou hromadného startu je jednoduchost měření odstupů v cíli. Nevýhodou naopak pro závodníky přehnané úvodní tempo a větší množství kolizí se slabšími. Ale etapy na 50 km se na startu rozhodně vyhrát nedají, i když se dají prohrát J.
Při obhlídce cílového prostoru se nám podařilo kouknout na GPSky časoměřičů a Radek si vedl slušně. První na trailu jel Robert Sorlie, těsně za ním Petter Karlsson společně s Radkem. Emil o kousek dále, spolu s Jo Are, Sigrit a nedaleko také Jean-Philipem Pontierem. Zhruba půlhodinu před plánovaným dojezdem se všichni handleři sešli v cíli a obdobně jako loni na tomto místě jsme už všichni byli jedna společná parta. Obecně mezi handlery (až na výjimky), ale ostatně i mezi mushery v celém závodě panovala příjemná přátelská atmosféra, kdy si všichni navzájem přáli úspěšný závod. My jsme si pro většinu z nich vytvořili česká jména, založená na zdrobnělinách českého ekvivalentu jejich jmen. Proto nás všechny po chvíli zarazilo, když si Dominik Grandjean vzal bokem handlery Emila Inauena – Zuzanku a Toníka kterým něco s vážnou tváří sděloval. Emil se na trati zranil a nemohl dál pokračovat v závodě, a tak pro něj Toník (ehm vlastně Anthony) jel autem naložit a potom převézt do nemocnice.
Cílem v Aussois projel první Robert, 3:15 min za ním dorazil do cíle Radek a potom následovala skupina čtyř týmů, z nichž nejdříve cílem projel Petter. Byli jsme za něj rádi, protože svým výkonem přesvědčil, že se jeho psi zlepšují a pořadí v celkových výsledcích je důsledkem nemoci, kterou jeho psi prodělali v první polovině závodu.
Emil skutečně ze závodu odstoupil, a tak po deváté předposlední etapě se celkový souboj o první místo v letošní LGO zúžil na duel Havrda Sorlie.
Celkové pořadí po 9. etapě:
1. Radek Havrda 29:58:01
2. Robert Sorlie +0:25:37
3. Sigrid Ekran +1:01:55
4. Petter Karlsson +1:30:31
5. Jo Are Brennodden +1:33:58
6. Jean Philippe Pontier +2:17:46
Pondělí 19. ledna 2009 - 8. etapa
8. etapa
| 09:00 | Bonneval - Bramans | 43 |
1100 |
1700 |
- |
Na start 8 etapy v Bonneval sur Arc jsme dorazili jen těsně před musher meetingem. Vzhledem k tomu, že jsme měnili saně proti etapě s bivakem jsme měli až do stratu co dělat. Následovaly obvyklé předstartovní procedury.
Luboš nachystá lajny (zkrácení na 8 psů)
Skladník (Radek) vydá ze skladu postroje pro psy, kteří poběží
Mára obleče postroje, zatímco Luboš obouvá botičky.
Oba zkontrolují Radka, že má vše potřebné - povinná výbava, zapnutá ARVA, strtovní číslo, jídlo a pití sebou na trať.
Oba handleři si navléknou peří - povinnou rozlišovací vestu s nápisem HANDLER
Potom chvilka čekání se založenýma rukama na smluvený okamžik začátku zapřahání.
Zapřáhnout, Radek natáhnout rukavice a na signál smluvený signál (zatočení rukou evokující pohyb rotoru helikoptéry nad hlavou) vyrazit ke startu. Vše již naprosto zažité, vyzkoušené odladěné a bezproblémové.
Radek vyrazil na trať a my jsme okamžitě vyrazili k cíli. Po našem dojezdu do prostoru cíle jsme věděli, že máme ještě nejméně 30 minut času do Radkova dojezdu. V pohodě jsme si nachystali vše potřebné pro příjezd spřežení a šli jsme obhlédnout prostor cíle a koridor pro navádění spřežení z cíle k autu. V tom okamžiku, k úžasu všech přítomných, cílem prolétla jako první Sigrit Ekran, která strtovala 2:30 min před Radkem. Poměrně jsme to nechápali, protože čas 1:30 na 43 km trati je supr-špičkový sprinterský průměr, který se jezdí snad jenom na ONAC ve Fairbanks na Aljašce, ale ne na longovém závodě den po 90km etapě. Bohužel Sigrit neprojela celou trať správně a jednu část vynechala. Další čekání na naše závodníky jsme si krátili výkladem pravidel a postojem k vzniklé situaci. Pak již začaly dojíždět spřežení z trati. Vzhledem k pokažené včerejší etapě a tedy dřívějšímu startu jsme očekávali duo Emil / Robert v cíli dříve než Radek. Robert přilítl do cíle v nádherném svižném cvalu a působil spokojeně, Emilovi nandal několik minut, následně ale pro nás začalo nekonečné čekání na příjezd Radka. Od momentu, kdy uběhl startovní interval mezi Emilem a Radkem jsme začali být velmi nervozní a věděli jsme, že něco není v pořádku. Když cílem projel Jaco Ullman, za kterým se obvykle uklízel cílový prostor už jsme si vzájemně kontrolovali mobil kdy nám Radek zavolá, že se něco stalo. Naštěstí se po chvilce ukázal v cíli a my jsme byli rádi, že je alespoň zdráv a všichni psi dobíhají v zápřahu.
Radek rozhodně neplýtval slovy chvály a to především na ranní chybu, kdy místo obvyklého předstartovního napájení psů vodou, kterou pouze ochucujeme masem jsme psům dali běžnou dávku krmiva. Psi s plnými břichy pak následně nepodali standardní výkon a Radek se těšil, kdy etapa skončí. K našemu překvapení pro nás po chvíli přišli, že má Radek jít na vyhlášení výsledků. I přes naši chybu se stále ještě umístil na 3 místě v etapě. Na vítězného Roberta ztratil 9:46 a na Emila 3:38 minut. Na tu hrůzu přijatelná ztráta.
V průběhu oběda byl řešen norský protest, kdy kontrola na trati neposlala Sigrit do úvodního kola, ale rovnou k cíli. Radek se ocitl ve stejné situaci, ale nenechal se přesvědčit a jel správným směrem a úvodní okruh projel. Pořadatel rozhodl, že chyba byl způsobena jím a Sigrit k dosaženému času přičetl průměrný čas všech závodníků dosažených na této části trati. Odečteno z hodnot GPS v saních závodníků.
Po 8. Etapě bylo cekové průběžné pořadí:
1. Radek Havrda
2. Emil Inauen +0:18:10
3. Robert Sorlie +0:28:52
4. Sigrid Ekran +0:57:18
5. Petter Karlsson +1:28:48
6. Jo Are Brennodden +1:31:00
Po dobrém obědě a lekci češtiny s eskymáckou manželkou Ketila Reytana Anguyak jsme se přesunuli do Sardieres, kde se již vše připravovalo k odpolední 9. Etapě s hromadným startem.
Neděle 18. ledna 2009 - 7. etapa (7b)
7. etapa část b
| 11:30 | Base Polaire - Val Cenis Lanslevillard | 89 |
2400 |
2900 |
- |
Druhá část sedmé etapy náhorní okruh v oblasti sedla Col de Mont Cenis na FR a Monte Cenissio na Italské straně byla první opravdu maratonský 89 km dlouhý vytrvalostní test výkonnosti a odolnosti sích atletů. V této etapě jsme očekávali drtivý nástup norských longových specialistů Sorlie / Ekran / Brennoden.
Po bivaku na Polar Base byl start etapy plánován na 12:30h. Z důvodu meteo předpovědi, která věštila sněhovou bouři byl start posunut na 11:00. Tuto informaci nám zavolal Radek v době, kdy jsme již téměř nemohli stihnout na start dojet. Vzhledem k tomu, že letos na Polar Base nepodávali jídlo potřebovali jsme Radkovi ještě dovézt alespoň svačinu dříve než se vydá na nejdelší běh letošní Odyssey. Proto jsme urychleně upravili plán – Mára vyjel lanovkou s jídlem nahoru na základnu a Luboš se ještě postaral o psy, odeslal z centra závodu fotky a zápisky do deníku z předchozí etapy a potom se vydal nahoru za Radkem, aby mu pomohl na startu. Tou dobou už Mára na běžkách ujížděl po trati, aby pro nás mohl na svůj foťák zachytit několik záběrů z této nádherné etapy.
Radek před startem působil spokojeně, vše probíhalo v pohodě. Jediné obavy, pokud nějaké byly, mohly být spojeny snad jen s nejistým počasím. Bez větších komplikací jsme dojeli na start a Radek začal bojovat na trati. Dle předchozí domluvy jsem skočil na běžky a jel jsem taky na trať natočit pár záběrů na kameru a na stopkách sledovat vývoj závodu. Radek startoval poměrně vepředu a Robert s Emilem až výrazně po něm, proto změřené informace nešly Radkovi předat, neboť ten byl vždy již ten-tam … Situace se z počátku nevyvíjela nijak výrazně dobře pro Radka. Zhruba ve třetině trati byl nejrychlejší Emil, za ním Robert, pak Sigrit a před Radkem se zhruba minutovým náskokem jezdil i Petter Karlsson, jehož psi se po prodělané viróze v předchozím týdnu začali zase zlepšovat. Asi ve dvou třetinách trati již jezdil Radek pouze za Robertem a Emilem. Emilův náskok byl tou dobou zhruba 7 minut a jeho tým na mne působil dobrým dojmem pravidelně pracujícího stroje. Počasí se tou dobou již výrazně zhoršilo – silný nárazový vítr, mlha a sněžení, což výrazně zhoršovalo naše běžkařské schopnosti, ale za pomocí naší nezdolné vůle a iontového nápoje z Velkých Popovic (kterým jsme v celém konvoji LGO proslulí) jsme v pořádku dorazili do cíle měřené části etapy na Polar Base, kde nám již časoměřiči hlásili, že Radek je No.1 a do cíle dorazí jako první.
Mára pokračoval dolů k autu, aby stihl být v čas v ceremoniálním cíli v Lanslevillardu. Radek dorazil do cíle a působil spokojeně. Naše spokojenost rostla ůměrně s dobou čekání na hlavní soupeře. Závodní část etapy byla ukončena, a proto jsme už mohli pomáhat mustrům s péčí o psy. Rychle jsme oblékli psům oblečky, z děr ve sněhu které Radek vykopal pro své psy na bivaku jsme vyházeli napadaný čerstvý sníh a psi se uložili k zaslouženému odpočinku. Všichni závodníci museli počkat na posledního v cíli Jaco Ulmana a tak se u pece ve stanu na Polar Base sešli všichni a při sušení provlhlých svršků si sdělovali dojmy z Etapy. Pokusil jsem se o vtip (neúspěšně), kdy jsem si z Emila utahoval, proč se tak ve druhé polovině zhoršil, že to působí, jako by se mu nakryli na trati psi a on musel čekat až se rozpojí, ale dověděli jsme se, že vše způsobil Robert, který si při protisměrném míjení s Emilem myslel, že jede po špatné trati, a tak své spřežení otočil, načež mu Emil řekl, že jede správně, proto Robert začal své spřežení znovu otáčet, ale jeho tým mu ujel a běžel směrem za Emilem. Následující jezdec byl Jo Are, který Roberta naložil na své saně a společně se snažili uprchné spřežení dostihnout. Emil, poté co byl dojet spřežením bez jezdce se chvilku pokoušel řídit dvoje saně současně, ale pak se mu podařilo obě spřežení zastavit a čekal na Roberta, než se mu podaří dostat k jeho psům. Všichni touto taškařicí utrpěli časovou ztrátu, která měla významný vliv na průběžné výsledky v celkovém pořadí.
celkové pořadí po 7. etapě
1. Radek Havrda
2. Emil Inauen +0:21:48
3. Robert Sorlie +0:39:38
4. Sigrid Ekran +0:41:40
5. Jo Are Brennoden +0:59:36
6. Petter Karlsson +1:13:54
Závěrečný sjezd z Polar Base do cíle v Lanslevillardu proběhl v pohodě. Já jsem Radka ledovkovým způsobem doprovázel na běžkách a pak pro nás začal dlouhý maraton večerní péče o psy.
Nejprve nakrmit, pak během hodinky, kdy psi odpočívali po jídle nakrmit Radka a sebe a potom znovu ven, vyvenčit, postarat se o tlapky a namasírovat a protáhnout unavené svaly a pak se po dvou hodinách střídat při venčení. Poslední plánované venčení měl Mára ve 4:00 ráno. Zhruba půlhodinu nato mne probudil Radek, který se s čelovkou na hlavě začal oblíkat s tím, že se chce se psy projít na volno, aby viděl v jakém jsou stavu. Vzhledem k plánovanému odjezdu konvoje v 7:00 na start 8 etapy dostal Radek k této akci svolení s požadovaným návratem v 6:00. Radek se v 5:54 objevil zpět na pokoji, v pohodě jsme posnídali a šli jsme dát psům ranní napájení. Tato součást dne je obvykle v Radkově režii, protože se vždy snažíme, aby krmivo pokud možno psům podával Radek. Vše proběhlo tak-nějak normálně. Ještě doplnit vodu pro psy do kanistrů, abychom byli v pohodě, protože nás čekaly dvě etapy na různých stranách údolí a hodně přejíždění a už jsme ujížděli ke startu.
Sobota 17. ledna 2009 - 7. etapa (7a)
7. etapa část a
| 16:30 | Val Cenis Lanslebourg - Base Polaire | 40 |
2100 |
1400 |
bivak |
Do sedmé etapy rozdělené na 40 a 89 km rozdělené bivakem Radek odstartoval s 10 psy. Všichni psi které má Radek v týmu jsou ve výborném stavu a to i psychickém. Jediný otazník snad je pouze nad Čilkym jak mu vydrží jeho bolavé záda, ale Čilky je bojovník a za běhu se nikdy nefláká. Výsledky této etapy se dovíme až po dojetí druhé poloviny.
V první polovině zajelů Radek výborný výkon. Podle našich neoficielních měření a společných zkoumání časů pořízených snímků v cíli byl Radek v této části nejrychlejší. Zhruba 7 minut za ním byl Peter Karlsson a 9 minut Robert Sorlie. Emil měl potíže s jedním psem, protože se čelně srazil s jiným spřežením v protisměru a musel na checkpointu psa vyložit. Radek na emila najel podle nás zhruba 13 minut. Což by znamenalo virtuální vedení v závodě. Ale znovu připomínám, že vše je neoficiální a neověřené. Dnešní 89 km etapa může vše ještě obrátit, ale my věříme, že naši psi podají výborný výkon a konkurenci budou stačit.
Podmínky na bivaku jso letos odlišné, protože Armáda je „služebně“ v Afgánistánu, tak zde není obvyklý servis a pohodlí. Dokonce je povoleno handlerům přivést závodníkům nedělní oběd.
Pátek 16. ledna 2009 - 6. etapa
6. etapa
| 10:30 | Megéve - Notre Dame de Bellecombe | 43 |
1900 |
2000 |
- |
Šestá etapa z Megéve do Notre Dame de Bellecombe je svou délkou jednou z kratších. První polovina měla více-méně plochy profil a potom následovalo 7 km stoupání na Col de Very končící ve vrcholových partiích Mont de Vores. Na rozdíl od loňské etapy bylo stoupání i vrchol upraven rolbou a po úplném hřebeni se nejelo. Trať horu traverzovala několik metrů pod hřebenem, takže vítr nebyl tak silný a Radkovi se etapa moc líbila.
Zapřahali jsme pouze 8 psů s vyhlídkou na následující dvojetapu jsme se snažili některé psy pošetřit.
Radek zajel výborný výkon a to i přes menší počet psů v týmu a poslední tři kilometry s Chansem v saních. Udělal několik minut na Roberta Sorlieho a Sigrit Ekran. Pouze Emil Inauen dokázal být lepší než Radek a i v celkovém pořadí se před Radka dokázal vyšvihnout. Radkova ztráta cca 1:40 však není dramatická a Radek je s výkonem psů spokojen.
Po této etapě následoval zhruba 150 km přesun do údolí Val Cenis v oblasti Haute Marienne Vanoise. Kde závod pokračuje až do svého cíle.
Čtvrtek 15. ledna 2009 - 5. etapa
5. etapa
| 19:00 | Megéve Challenge | 5 |
200 |
200 |
2x5km čas se nepočítá do celkového hodnocení |
Pátá etapa – městský okruh v Megéve nebyla započítávána do celkového pořadí ale byla pouze jakousi předváděcí jízdou v rámci „volného dne“ v Megéve se samostatný finančním hodnocením této etapy. Megéve je neskutečně snobské – předražené luxusní zimní středisko. Není náhodou, že přízvuk místních bossů je nápadně podobný tomu, který je v posledních letech nepřeslechnutelný na kolonádě v Karlových Varech.
Na cestě do Megéve se Radek prošel ze psy na volno lesem, aby pro ně nebyl jen tím, kdo po nich chce práci, ale i tím kdo si s nimi hraje a tráví s nimi příjemnější chvilky. Pejsci procházku samozřejmě uvítali J. V porovnání s loňským rokem jsou však naši psi na Radka více fixovaní. Zřejmě proto, že jsou méně unaveni než loni, kdy byli šťastni když jsme za nimi šli my coby handleři, kteří je krmí masírují a ošetřují.
Ale zpět do Megéve. Show byla pojata velkolepě. Nejprve průvod městem, poté na náměstí představování všech musherů s losováním startovního pořadí a potom start a cíl na městském stadionu se státní vlajkou závodníka v rukou a trať neustále kličkující mezi místnímí sruby za 2-3 miliony EUR.
Našim cílem, stejně jako většiny týmu ze špičky bylo co nejvíce psů šetřit a příliš nezávodit. Radek startoval jako první v pořadí a po 16 minutách se vrátil zpět do cíle. Jel pouze s 8 psy, což bylo povolené minimum a trať si celkem užil. Výsledek pro nás sice nebyl důležitý, ale zpravodajsky musíme dodat pořadí. 1. Daniele Rao ITA 2. Jack Gaspard FR 3. Daniel Julliaget FR 4. Peter Karlsson SWE 5. Radek Havrda CZ 6. Emil Inauen SUI.
Norové závodili v tom, kdo dokáže trať projet pomaleji a vítězem nebyl nikdo jiný než Silver Fox – Robert Sorlie (kterému v našem týmu přezdíváme Bobika J)
Středa 14. ledna 2009 - dementi
Hned na začátku bych chtěl dementovat informaci, kterou jsem psal ohledně potíží se zadníma nohama byl to Čilky, nikoli Chanse. Čilkyho stav se po dvou dnech odpočinku výrazně zlepšil, takže s ním můžeme počítat do dalších etap.
Chanse je však takový trouba, který dělá všecko jinak než ostatní psi, že jsem na něj nedokázal zapomenout J. Každopádně tady je Chans klidnější, než je u něj obvyklé, a i přesto, že jeho mozek je velikosti sevřené pěsti novorozence dokážeme s ním komunikovat.
Chanse je však takový trouba, který dělá všecko jinak než ostatní psi, že jsem na něj nedokázal zapomenout J. Každopádně tady je Chans klidnější, než je u něj obvyklé, a i přesto, že jeho mozek je velikosti sevřené pěsti novorozence dokážeme s ním komunikovat.
Středa 14. ledna 2009 - 4. etapa (4c)
4. etapa část c
| 09:15 | Morzine - Champery | 50 |
2700 |
2800 |
- |
Závěrečná část 4 etapy vedla z Francie do Švýcarského střediska Champéry. Velká část trati vedla po Švýcarském území což znamená, že tam nefungoval přenos GPS pozice po mobilech francouzského mobilního operátora do centrály LGO. Etapa byla profilem nesmírně náročná. Na trati byly 3 výjezdy do pásma nad 2000m, ale dle Radkových slov se tyto i když těžké a dlouhé kopce daly jet na saních a pedálovat, zatímco v části 4b si všichni za svými saněmi pořádně zaběhali.Sigrit Ekran a Jo Are Brennodden sjeli z trati a chytili poměrně velkou ztrátu, než se jim podařilo dostat zpátky na trať. Potom ještě Sigrit zlomila saně a měla vůbec velké problémy dojet do cíle.
Radek se stejně jako v předešlé části trápil s Dalem, kterého často vozil v saních a několikrát mu vypadl z vaku (kde nám při chystání na etapu praskl zip). Na druhou část použijeme na etapy s bivakem náhradní saně a etapy nalehko budeme zřejmě jezdit na jedničkách.V této etapě vyhrál Emil Inauen před Robertem Sorliem. Radek obsadil třetí místo a čtvrtý dojel Peter Karlsson, který říká že se psi už pomalu začínají zlepšovat.
V celkovém pořadí je Radek stále na prvním místě, před Emilem a Robertem. Všichni tři jsou po 16:30 hodinách závodu vtěsnáni do neuvěřitelných 3:44 minut rozdílu. Čtvrtá Sigrit Ekran bohužel (pro ni) ztrácí 28 minut. Se všemi kdo jsou do hodiny ale ještě stále musíme počítat, že budou schopni promluvit do celkového pořadí, protože etapy ve druhé části jsou nesmírně dlouhé a 30 minut ztratit nebývá nic neobvyklého.
Pohled na výsledkovou listinu je pro nás stále neskutečný. Radek si je vědom spousty chyb a potíží, které se mu na trati přihodili, ale přesto je ve výsledcích před mushery, které by se ještě předloni snad ani neodvážil oslovit, natož s nimi bojovat vyrovnanou partii. Lidi kolem jsou na nás moc hodní a fandí nám. Večer přišel Peter Karlsson pogratulovat Radkovi s tím, že mu moc přeje aby to dokázal udržet až do cíle.Jinak (upřímně ani netuším jak) tady Radek získal u pořadatelů přezdívku Helicopter J aspoň se mu to neplete.
Doplnění pro Romana Pečeného – Saně zatím super. Vyměnitelné lyže strašně usnadňují manipulaci. Se saněmi v autě při přejezdech mezi etapami a hlavně komfort mazání je neskutečný.
Lyže si vezmu na pokoj a na balkóně mám kopyto na mazání lyží a v pohodě si můžu namazat dva páry lyží na následující den. Jízdní vlastnosti si Radek pochvaluje, je se saněmi velice spokojený a odvádí mu dobrou práci.Při velkém naložení na bivak se objevil problém, kdy saně občas na skocích/nerovnostech, případně v hlubokém sypkém sněhu naraží špičkou o sníh a ten strhává řetízkovou brzdu pod lyže, takže se s tím Radek často potýkal. Hledáme technické řešení jak řetízek dostat výše než je úroveň předního plastu kde jsou lyže uchyceny. Máme nějaké nápady, ale nechceme zasahovat do konstrukce, aby nebyla snížena pevnost přední stavby
Další program:
Dnes odjíždíme do Megeve (snobského střediska v oblasti Mont Blanc) kde bude jedna noční městská etapa na 11 km která se nezapočítává do celkových výsledků a je zvlášť finančně ohodnocena a zítra ráno se běží 43 km etapa Megeve - Notre Dame de Bellecombe na jejíž trase jedou závodníci přímo po hřebenu ve vrcholových partiích Alp, kde je to nesmírně náročné a v kombinaci se silným větrem a velkým týmem to může být i nebezpečné.
Po této etapě se už budeme přesouvat do oblasti Haute Marienne Vanoise, kde bude závod pokračovat závěrečnými 4 etapami.
Z Megeve se nebudeme schopni ozvat, takže další zprávy pošleme až z Lanslebourgu.
Rádi bychom využili této příležitosti a pozdravovali děti v mateřské škole a ve školní družině ve Vlčici. Fanděte Radkovi i dál – vidíte že se mu pak hned líp daří !!!
Střípky ze života:Luboš – usnul ve stoje s horkou žehličkou v ruce při mazání saní na 4 etapu v 1:30 ráno.
Mára – jeho ruce se nepohodly s masážní emulzí na psy.
Radek – jeho jazykové schopnosti se zlepšují, ale nejlepší hláška kterou pronesl byla, když místo: „I am happy to be here again.“ [jsem šťastný, že jsem opět tady] pronesl: „I am happy, two beer again.“ [jsem šťastný, další dvě piva] J
Mějte se krásně a držte nám palce Český tým La Grande Odyssée Savoie Mont Blanc 2009
Radek, Mára a Luboš
Úterý 13. ledna 2009 - 4. etapa (4a a 4b)
4. etapa část a
| 09:30 | Les Gets - Praz de Lys | 36 |
1700 |
1400 |
denní bivak |
4. etapa část b
| 16:00 | Praz de Lys - Morzine | 46 |
2200 |
2500 |
bivak |
Radek ve žlutém odstartoval do 4 etapy jako poslední. Na denní bivak v Praz de Lys, kam jsme se mohli jet podívat, dojel před Sigrit Ekran i Robertem Sorliem. Vypadal spokojeně a v pohodě. Ve večerní části 4b musel na saních vozit našeho největšího psa Dale, který vůbec nestíhal ve sjezdech a nebyl v pohodě. Na večerní bivak jsme se podívat nejeli, pouze jsme s Radkem mluvili telefonem. Od handlerů Roberta Sorlieho víme, že dojel do cíle 4b před Radkem. Výsledky však budeme znát až po dojezdu 4c do švýcarského Champery, takže s dalšími informacemi se pokusíme ozvat dnes večer.Držte nám palce Radek, Mára a Luboš
Pondělí 12. ledna 2009 - 2. a 3. etapa
2. etapa
| 09:30 | La Chapelle - Abondance | 54 |
1600 |
1700 |
hromadný start |
Pro druhou etapu se Radek, s ohledem na náš další program, rozhodl zvolit menší tým 8 psů. Etapa byla s hromadným startem, čož je vždy velký stres, nervy, kolize a zbytečně vysoké tempo na začátku. Trať vedla dnem údolí, tedy po rovině se dvěma obrátkami vždy s náročným stoupáním.Na startu stála vedle Radka po pravé ruce Sigrit Ekran ve žlutém dresu lídra závodu a zleva Ketil Reitan. Bohužel hned po startu přeskočili psi Sigrit bariéru vymezující startovní koridor každého týmu a překřížili trať Radkova týmu.
Radek ale vše vyřešil s náležitou rozvahou a velkým přehledem. Nikam se nehnal, přibrzdil svůj tým a bez rizika odjel ze stadionu.Na první obrátce už byla situace klidná – rychlé týmy vepředu následovány zbytkem startovního pole. Vepředu trošku poodjel Emil inauen, za ním jezdila Sigrit Ekran s Peterm Karlssonem (který ale už vezl jednoho psa v saních) Radek projížděl na čtvrtém místě následován Robertem Sorliem a Barbarou Inauen.
Do cíle se situace změnila jen mírně, vyhrál Emil před Sigrit a Robertem. Radek dojel na 4 místě, přesně 4 minuty za Emilem, takže i přes menší počet psů jsme neztratili příliš. V celkovém pořadí se Emil posunul před Radka na 2 místo.
Bohužel se v této etapě zranila Isabele Travandon a musela ze závodu odstoupit.
3. etapa
| 17:30 | Chatel - Avoriaz | 43 |
2300 |
1700 |
- |
Večerní etapa z Chatel do avoriaz byla sice jednou z nejkratších v celém závodě, ale na její trati jsou tři velké kopce a převýšení 2300 m hovoří za vše. Radek vzal celou desítku psů. Před etapou jsme zvažovali start Chanse, protože nám přišel citlivý na zadní nohy, ale rozhodli jsme se ho vzít, protože pak dostane dva dny volno v průběhu dvoudenní etapy č.4.Start v Chatel je od cíle v Avoriaz vzdálen autem asi 80 km a cestou se musí překonat dva alpské průsmyky, takže jsme po Radkově startu měli co dělat, aby nebyl v cíli dříve než my.
Radek nám to vůbec neulehčil J protože jeho tým šlapal skvěle a brzy se zcela odpoutal od zbytku pole a jako první projel cílem v Avoriaz. Jeho čelovku na trati jsme zahlédli z auta při našem dojezdu na parkoviště a asi po 10 minutách Radek dojel. Na druhou stranu velké potíže v této etapě měl Emil Inauen, protože (podle jeho slov) asi po 5 km musel nakládat jednoho psa (na startu měl 9 psů), což znamená že byl na 8 psech s těžkými saněmi.Radek vyhrál nejen tuto etapu, ale posunul se i v celkovém pořadí na první místo. Následovalo vyhlášení vítězů v centru Avoriaz a Interwiev do LGO TV.
Radku děkujeme – šampus jsme vypili v noci při masáži psů a kontrole tlapek!!!
Stav psů – diskutovaný Chans zajel etapu výborně. Po etapě jsme požádali veterináře o prohlídku. Dali mu injekci a doporučili dva dny odpočinek (viz náš plán)
Dingo – jeden z Radkových lídrů neběhá v pohodě, na kterou jsme zvyklí a Radek ho musel několikrát vézt v saních
Jina – běhá ve výborné formě a Radek si pochvaluje její zlepšení
Neděle 11. ledna 2009 - 1. etapa
1. etapa
| 16:30 | Avoriaz - Avoriaz | 59 |
2500 |
2500 |
- |
Nedělní ráno proběhlo v poklidu na ranním musher meetingu, kde nám byla vysvětlena pravidla závodu, organizační záležitosti a detaily první etapy.V 16:30 hodin byla odstartována první etapa Avoriaz-Avoriaz 59 km dlouhá s převýšením 2500m. Radek startoval jako pátý, před ním startovli další výborní borci jako Ketil Reitan, Emil Inauen a Jo Are Bernnadden NOR. Chtěli jsme závod sledovat on-lina na internetu, ale tato služba bohužel letos nebude dostupná (finanční krize se projevuje i tady :-(
Proto jsme se přesunuli do centrály závodu, kde je pohyb závodníků na mapě promítán na velké plátno. Radek si vedl velice slušně. Předjel Ketila a před ním běželi jen Emil a Jo Are. Tito také společně jako první projeli cílem a pár minut po nich dojel Radek.Byl spokojený trať byla rychlá a vše šlo více-méně podle plánu. Ve výsledcích, které jsme před chvílí obdrželi jsme si přečetli následující pořadí: 1. Sigrit Ekran NOR, 2. Radek Havrda -3:53, 3. Emil Inauen - 4:48, 4. Jo Are Brennadden - 9:48, 5. Robert Sorlie - 11:05, Peter Karlsson -15:21
Na šampaňské to sice ještě není, ale udělal nám kluk pořádnou radost :-)
Další rychlé info:
- Počasí - nechutně krásné azuro, v noci mráz ve dne tričko. Důležité sluneční brýle.
- Sníh - je ho dost všude, ale je dost agresivní - moje 4 hodinová práce s mazáním 3 vrstev padla za 60 minut...
- Nálada je výborná, stejně jako zdravotní stav všech našich psů a nakonec i lidí :-)
- Na webu závodu by měl být každý den 15 sestřih z etap předešlého dne. uvidíme...
Czech Team La Grande Odyssée Savoie Mont Blanc 2009
Sobota 10. ledna 2009 - příjezd
Ahoj všem,stejně jako loni, tak i letos vyrazil český musher na závod La Grande Odyssee Savoie Mont Blanc.
Proti loňskému roku je letošní konkurence vynikající. Závodu se účastní dvojnásobný vitěz slavného Iitarodu Robert Sorlie z Norska, doplněn plejádou dalších vynikajících norů. Na startu jsou první čtyři závodníci z loňského ročníku - Peter Karlsson SWE, Emil Inauen SUI, Ketil Reitan NOR, Radek Havrda CZ
Po příjezdu a celodenním sobotním čekání na ubytování proběhlo v sobotu večer slavnostní zahájení ve formě průjezdu městem na saních se 3 psy. Každý musher dostal svou národní vlajku a musel za slovního doprovodu charismatického spíkra projet špalírem diváků. Následující ohňostroje jsme naštěstí nemuseli se psy absolvovat, a tak jsme sobotní večer mohli zakončit na zahajovacím rautu, kde bylo také vylosováno startovní pořadí pro první nedělní etapu.
La Grande Odysseé 09
femundlopet
Grand Nord Films